Řekni, kdo tě zabil

Moderní seriálová pohádka ve stylu Amélie se tu potkává s detektivně-forenzními seriály typu CSI. Anna Friel vyzařuje kolem dokola až nakažlivou optimistickou auru a spolu s Lee Pacem tvoří navýsost sympatickou ústřední dvojici této platonické romance. Jedním z mála záporů vysoce stylizovaného seriálu (viditelné digitální triky, široké barevná paleta), jež se dočkal pouhých dvou řad (z nichž obě byli oproti plánu zkráceny - nejdříve kvůli stávce scénáristů, podruhé pak kvůli upadající sledovanosti) je někdy až přestřelená execentričnost vedlejších postav. (24.03.2011)

Smíchejte Carnivale a Wonkovu čokoládovnu a máte Pushing daisies. Divná kombinace, ale v tomhle provedení rozhodně půvabná. Uskakování od hlavního příběhu k jiným je sice otravné, ale v pozdějších dílech aspoň ne tak časté. Herci mají skvěle napsané postavy a Lee Pace ala Ned je se svými úšklebky perfektní. S Annou Friel jim to sluší a zákaz dotýkaní je opravdu originálni a velice vtipný, jako celý seriál. Škoda jen, že některé zápletky nedokážou zaujmout tak, jako jiné. I tak je to oproti všem těm vážným kriminálkám a všem tajemným seriálům, vítaná změna. (31.08.2008)

Nachomýtla jsem se k prvnímu dílu a úvodních pár desítek vteřin na to koukala s užasle pootevřenými ústy a neodbytnou otázkou: "Co to, sakra, má jako být?" Hrozně barevné, hrozně groteskní, hrozně divné, hrozně pitomé... ale nedonutila jsem se telebednu vypnout a odejít. Za několik minut byste mě našli s přiblble blaženým úsměvem a občasnými záchvaty chechtání, ten švihlý styl si mě jednoduše podmanil. Každou středu ve 20:15 čekám před televizí, až "Pushing Daisies" zase rozjede svůj černý humor v jásavých barvičkách, jak se zase budu smát sarkastickým hláškám detektiva Emersona Coda, nebo praštěným tetičkám, jak mi zas bude divně u srdce, že se Ned a Chucky nesmějí vzájemně dotknout, že Ned nemůže pohladit ani vlastního psa. Seriál má jedinou slabinu: český překlad názvu. 95% a šup s tím do TOP10! EDIT: Prvotní nadšení nad něčím neotřelým přešlo, nadšení ochladlo, všechno se holt jednou okouká. Pořád však ve středu večer usedám s příjemným očekáváním před TV obrazovku a za třičtvrtěhoďku odcházím s dobrou náladou. 85% (19.08.2010)

Po první sezóně... Pushing Daisies se tváří jako kouzelná komedie, s několika nadpřirozenými prvky a velkou láskou, která se obejde i bez doteků. Takže je to krásně nezávadné...teda až na to oživování mrtvých. Na první pohled seriál opravdu kouzelný je, nadsazené barevné zpracování upoutá a první díl navnadí. Nápad použít schopnosti k vyšetřování vražd autorům umožňuje na každý díl mít dostatek nápadů k vyprávění. Ovšem postupem času originalita rychle vyprchá, díly se začnou podobat jako vejce vejci a zpočátku zajímavé použití vypraveče začne být neuvěřitelně otravné. Nejenže jeho hlas se oposlouchá, ale neustále vypráví to samé, ideálně každý díl několikrát a k tomu přidává hlášky o evidentních faktech jako kdyby měl diváka za hlupáka, který by to bez něj prostě nepochopil... (1. sezóna - 65%) (12.11.2009)

Pushing Daisies strašně klame tělem. Tváří se jako jednoduchá romantická komedie, a kýčovitě nádherné prostředí a rozpustilá hudba tomu napomáhají. Ze všech žánrů, které spojuje, je ale PD nepochybně především fantasy (hrátky se smrtí fungují, a je to výborný nápad) a mysteriózní. Ne zrovna klasicky střižená detektivka, ale absurdní miniepizodky, které posouvají děj dopředu hlavně tím, že pomáhají dokreslovat vztahy hlavních postav (asi jako kauzy v Ally McBealové), a tak se nenuceně dostáváme k prvku dramatu, které taky funguje dobře. Ned miluje Chuck, a Chuck zase Neda. Ale tahle láska nemůže díky nastoleným zákonitostem nikdy propuknout. A tak se Ned s Chuck dobrovolně uzavírají do vězení osamělosti. Chuck před celým světem, a Ned zase před Olive. Olive taky miluje Neda, a neschopná se smířit s jeho nedostupností, se i ona dobrovolně uvrhá do téhož vězení. Tady je asi největší zádrhel (nikoli faktický problém kvality seriálu, ale jeho možné působení na diváky), že kolonky romantický/komedie nejsou naplňovány tradiční formou. Těžko mít ten klasicky kýčovitý hřejivý pocit romantiky ze seriálu, kde nikdy doopravdy nedojde k naplnění jakéhokoli vztahu (říkejte si co chcete, ale sex prodává), a těžko se od srdce smát tam, kde postavy, které máte rádi, se víc než cokoli jiného trápí, že jsou samy, a že už tak zůstanou. Pushing Daisies je romantický seriál, ale zároveň frustrující. Je humorný, ale ne klasickým ha ha způsobem, spíš morbidně cynickým, a tak se z něho stává tvrdý seriálový oříšek. Je to nádherné dílo, ale není to snadno zkousnutelné. A fakt, že to tak vůbec nevypadá, nepochybně spoustu lidí odradí. To by ale byla škoda. (11.10.2007)