Řekni, kdo tě zabil

Ja som racionalista, ktorý má rád "chladnú hlavu" a preto som často na strane detektíva Emersona Coda a pochabú Chuck by som najradšej... no, minimálne okríkla :-) No je mi jasné, že scenár je scenár a keby sa správala normálne a nekazila im dvom prácu, ja by som sa nemusela rozčuľovať, ale diváci by sa nudili. Aj pri takýchto detailoch sa však králičej nežnosti Neda, suchému Emersonovmu humoru, cynickým tetuškám Lily a Vivian, naivite a dobrému srdiečku Olive a v konečnom dôsledku hlavne nádhernej vizuálnej štylizácii á la Amélia z Montmartru... odoláva veľmi ťažko. Navyše tématika smrti - podobne ako pri Dead like me - ma neprestáva baviť. (03.06.2008)

Zvláštně barevné, teplé a studené zároveň, zábavné a roztomilé. Barry Sonnenfeld je v určitých scénách hrozně moc cítit. Každopádně bylo příjemné koukat na seriál s určitým nápadem a hlavně s optimistickým laděním. Upřímná láska obou protagonistů je jedním z mnoha milých prvků seriálu a právě ten mě absolutně přesvědčil o dobrém hodnocení, protože s láskou podobného ražení se na obrazovce moc nesetkávám, asi protože je na dnešní publikum moc šťastná. V kontrastu s Codovým cynismem zprostředkovaným pro roli perfektním McBridem to navíc pracuje jako Emerson za peníze. Seriálu nechybí nenucený humor a je sladký jako jeden z koláčů. (30.12.2010)

Po první sezóně... Pushing Daisies se tváří jako kouzelná komedie, s několika nadpřirozenými prvky a velkou láskou, která se obejde i bez doteků. Takže je to krásně nezávadné...teda až na to oživování mrtvých. Na první pohled seriál opravdu kouzelný je, nadsazené barevné zpracování upoutá a první díl navnadí. Nápad použít schopnosti k vyšetřování vražd autorům umožňuje na každý díl mít dostatek nápadů k vyprávění. Ovšem postupem času originalita rychle vyprchá, díly se začnou podobat jako vejce vejci a zpočátku zajímavé použití vypraveče začne být neuvěřitelně otravné. Nejenže jeho hlas se oposlouchá, ale neustále vypráví to samé, ideálně každý díl několikrát a k tomu přidává hlášky o evidentních faktech jako kdyby měl diváka za hlupáka, který by to bez něj prostě nepochopil... (1. sezóna - 65%) (12.11.2009)

Nachomýtla jsem se k prvnímu dílu a úvodních pár desítek vteřin na to koukala s užasle pootevřenými ústy a neodbytnou otázkou: "Co to, sakra, má jako být?" Hrozně barevné, hrozně groteskní, hrozně divné, hrozně pitomé... ale nedonutila jsem se telebednu vypnout a odejít. Za několik minut byste mě našli s přiblble blaženým úsměvem a občasnými záchvaty chechtání, ten švihlý styl si mě jednoduše podmanil. Každou středu ve 20:15 čekám před televizí, až "Pushing Daisies" zase rozjede svůj černý humor v jásavých barvičkách, jak se zase budu smát sarkastickým hláškám detektiva Emersona Coda, nebo praštěným tetičkám, jak mi zas bude divně u srdce, že se Ned a Chucky nesmějí vzájemně dotknout, že Ned nemůže pohladit ani vlastního psa. Seriál má jedinou slabinu: český překlad názvu. 95% a šup s tím do TOP10! EDIT: Prvotní nadšení nad něčím neotřelým přešlo, nadšení ochladlo, všechno se holt jednou okouká. Pořád však ve středu večer usedám s příjemným očekáváním před TV obrazovku a za třičtvrtěhoďku odcházím s dobrou náladou. 85% (19.08.2010)

Moderní seriálová pohádka ve stylu Amélie se tu potkává s detektivně-forenzními seriály typu CSI. Anna Friel vyzařuje kolem dokola až nakažlivou optimistickou auru a spolu s Lee Pacem tvoří navýsost sympatickou ústřední dvojici této platonické romance. Jedním z mála záporů vysoce stylizovaného seriálu (viditelné digitální triky, široké barevná paleta), jež se dočkal pouhých dvou řad (z nichž obě byli oproti plánu zkráceny - nejdříve kvůli stávce scénáristů, podruhé pak kvůli upadající sledovanosti) je někdy až přestřelená execentričnost vedlejších postav. (24.03.2011)