Čtyři minuty

Silné psychologické drama, které nedá člověku vydechnout od začátku až do konce. Nic není tak jasné, jak by se mohlo zdát... a pohnutky chování jednotlivých hrdinů jsou osvětlovány ve vyváženém tempu. Když k tomu přidám klavírní výkon hlavní protagonistky, jejíž závěrečné sólo je prostě nezapomenutelné, tak nemohu říct nic jiného, než že pro mě osobně se jedná o šestihvězdičkovou německou záležitost tohoto jara. (02.05.2012)

Při sledování tohoto filmu jsem byl chvíli jako "u vytržení" chvíli jsem byl na rozpacích. Co tohle sakra je ? Celkově ale mohu říci, že mě film velmi mile překvapil. Líbila se mi na něm rozervanost hlavní hrdinky, která však vždy byla svá, její impulzivnost, živelnost ,čehož jsem se zároveň i bál. Někdo se prostě s temperamentem v srdci rodí. Po skončení filmu jsem si mohl jen povzdychnout - takže,co se týká kinematografie se začínáme dívat na záda i němcům, kteří až na pár výjimek, nikdy moc o filmu nevěděli. (01.02.2011)

V poslednej dobe ma príjemne prekvapilo niekoľko nemeckých filmov. Tento patrí k nim. Nemecká kinematografia podľa mňa ani zďaleka nedosahuje kvalít francúzskej, talianskej a ďalších. Tých niekoľko filmov moje presvedčenie nezmení, ale je to vykročenie správnym smerom. Film má dobrý casting, scenár, hudbu aj herecké výkony. Výborný nástup a excelentný záver dávajú zabudnúť na rozvláčnejšiu strednú časť. A z hľadiska uveriteľnosti je na tom rovnako biedne, ako napr. aj Dobrý Will Hunting. (13.03.2011)

Stařičká učitelka hry na klavír dochází téměř celý život do ženské věznice, aby v místních odsouzených probudila lásku ke hře na tento úžasný nástroj. Při jedné bohoslužbě si všimne mladé Jenny, která opakuje prstoklad skladby, kterou právě hraje na varhany. Tu se začíná souboj pýchy, nervů a sebezapření mezi těmito dvěma při snaze vykřesat v Jenny znovu jak lásku ke hře, tak k životu samotnému. V Německu se občas urodí skutečně silné a zajímavé drama, které skutečně stojí alespoň za povšimnutí a toto k nim skutečně patří. Když opominu vcelku nelogické vedení věznice a prakticky volný pohyb trestaných, odsouzených za vraždu, pak se na to koukalo velmi dobře. Takováto dramata určitě nesnese každý, ale mám za to, že svého diváka si tento film najde. U mne velmi pěkných 75% (08.10.2013)

,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2013)