Režie:
Chris KrausScénář:
Chris KrausKamera:
Judith KaufmannHudba:
Annette FocksHrají:
Monica Bleibtreu, Hannah Herzsprung, Sven Pippig, Richy Müller, Jasmin Tabatabai, Stefan Kurt, Vadim Glowna, Nadja Uhl, Peter Davor, Edita Malovčić (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí. Její nadání je zcela zřejmé a je ukryto pod slupkou drsné holky s násilnickými sklony k sobě samé, ale i k okolí. Hodiny klavíru vypadají spíše jako vzájemné měření sil. A tak se pustí do boje: proti sobě, ale i do boje společného, neboť v sázce je důležitá klavírní soutěž, během níž zbývají Jenny právě 4 minuty, aby dokázala něco, co by od ní nikdo - ani samotná Traude - nečekal. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (101)
Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) ()
Jeden z těch druhů filmů nad kterými kroutíte hlavou, ale stejně vás něco nutí se dodívat do konce. V tomto případě to bylo to, co šílený scénarista ještě stihne vsunout do děje. Kdyby vynechal incestního otce, lesbickou zdravotní sestru z druhé světové války, nevinnou uvězněnou hrdinku, která ve výkonu trestu porodila mrtvé dítě a možná vynechal úplně prostředí věznice ... pak by z toho mohl být možná zajímavý film. I přes tyto výhrady se mi velice líbil výkon hlavní představitelky Hannah Herzsprung, a i nevšední zážitek v posledních 4 minutách filmu. ()
Tři hvězdičky rozhodně neznamenají, že by mi film Čtyři minuty přišel průměrný, nebo se mi nelíbil. Strašně rád bych dal za každou z těch čtyř minut jednu hvězdu za dojemný vztah mladé vězenkyně a stařičké učitelky klavíru. Ale neustále mi ho kazily jakési ruchy. Skoro to až vypadá, že je v Německu vězeňství dokonce na nižší úrovni než u nás! Klein spoiler: Vražedkyně co brutálně zbije dozorce se nejprve nesmí v doprovodu bez pout ani hnout, aby pak byla ponechána bez pout jen v přítomnosti nemohoucí stařeny. A pak se dokonce volně prochází po svobodě, tancuje si na oslavách a kupuje si cigára? A nakonec bez problémů uteče, hmm, chtěl bych. Také jsem se moc nevyznal ve vztazích - chvíli ledově chladné, pak zjevné sympatie, ve vteřině zase nenávist a odcizení - už mi to přišlo trochu moc i na rozpolcené německé dušičky. Výlety do roku 45 jsem dlouho nechápal a čekal na pointu, která nepřišla. Co se mi naopak líbilo bylo finále ve velkém takřka hollywoodském stylu, kdy jedno oko nezůstane suché. Skoro 4*, snad až se naučím hrát na klavír. ()
Velmi tvrdy a (nejen) emocne brutalni film, kde je jeden smejd vetsi nez druhy, a kde zadne utrpeni neni dost velke...naprosto presne to, co nemam rad... A doufam, ze uz ho neuvidim. Na druhou stranu - natoceny je velmi dobre a hlavni hrdinka Jenny (Hannah Herzsprung) je skvela. ()
,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Galerie (24)
Photo © Bayerischer Rundfunk (BR)
Zajímavosti (6)
- Producenti Alexandra Kordes a Meike Kordes získali Zlatý pohár na Shanghaiském mezinárodním filmovém festivalu. (Terva)
- Na Mezinárodním německém filmovém festivalu Hof získal Silke Buhr cenu za Nejlepší design. (Terva)
- Chris Kraus si odnesl hned dvě ocenění z německého filmového festivalu Biberach. A to Cenu diváků a Velkou cenu. (Terva)
Reklama