Čtyři minuty

Tak německá kinematografie začíná mít u mě zelenou. Další skvělý zážitek u kterého jsem ani okem nemrkla, jak jsem sledovala rozporuplnou osobnost Jenny s jejím nevypočitatelným chováním. Hannah Herszprung byla úžasná a námět originální. Málokterý film mě dokáže plně vtáhnout do svého příběhu a tady se to podařilo v plné míře. Čtyři minuty určitě stojí za to vidět a to nemluvím jen o těch posledních. (18.10.2012)

Toto DVD som vkladal do prehrávača bez väčších očakávaní avšak o to príjemnejšie bolo moje prekvapenie po zhliadnutí tejto drsnej nemeckej drámy. Dosť silný počin pre mňa doposiaľ neznámeho nemeckého režiséra Chrisa Krausa o mladej väzenkyni, ktorá má úžasný talent na hru na klavír a sama nám to v závere riadne natrie. Klavír fakt nemusím, ale zo záverečných 4 minút mi teda sánka padla. (21.09.2008)

Výborná dráma, ktorá rozoberá mnohé sociologické problémy a morálne aspekty ľudskej spoločnosti - nacizmus, lesbickú lásku, zneužívanie detí.... Potreba lásky je v každom človeku, preto problémom sa stáva chvíľa, kedy si naplno uvedomíme, že ju nedostávame a možno ani nikdy nedostaneme. Buď z dôvodu, že sme príležitosť prešvihli, alebo ju nevieme prijať. Môže sa stať liekom hudba? V každom ohľade ide o poctivú drámu, čakal som však viac. Trochu mi vadila mierna inscenačná forma, pričom ma to po pocitovej stránke hlbšie nezasiahlo, a to aj napriek skvelej H. Herzsprung a emotívne nabitému záveru. Za hlavný dôvod pokladám až prílišné zjednodušenie a povrchnú priamočiarosť niektorých tém. Aj napriek tomu však veľká spokojnosť. 75/100 (05.10.2015)

4aPůl.No hlavně rád poslouchám klavír a tady hraje buchta se spoutanýma rukama za zády.Jinak nic moc nového pod sluncem,ale nic z toho tady nevadí a pořád je to lepší než většina podobných amerických masturbátů.Ten klavír dělá fakt hodně a hlavně se nemusím dívat na idioty co si hážou balonem a říkají tomu fotbal. (08.01.2012)

Na tenhle kus jsem šel bez jakýchkoliv předchozích informací, překvapení se částečně dostavilo a částečně ne. Úvod je, jak s oblibou říkám, kulervoucí. Poté, co jsem se v ději zorientoval, moje nadšení z úvodu trochu opadlo. Téměř modelový příklad filmu, který IMHO každý dobře zná (v tomto případě jen s pár menšími odklony). Na jedné straně učitel - mentor (pianistka Traude Krüger), na druhé problematická a těžce převychovatelná osoba či skupina (mladá "vražedkyně" Jenny) umístěná velmi často do nějakého vězení či výchovného ústavu (ženská věznice). Po počáteční oboustranné nedůvěře se obě ženy začínají sbližovat, získávají vzájemnou důvěru, která si ale před závěrečným smířením projde zatěžkávací zkouškou. [==] Rád bych vyzdvihl výjimečnou hudební složku, která v mnoha ohledech snímku dominuje. Skladba Handkanten Act mi v uších bude znít ještě velmi dlouho. Scéna, kdy skladba ve filmu zazní mi doslova vyrazila dech, při psaní těchto řádků mi opět naskakuje husí kůže. [==] A proč právě název Vier Minuten? Kdo si počká, ten se dočká. Ale že to čekání stojí za to. Celkově je to za silnější 4*, kulervoucí první třetinu střídá druhá, která mě poněkd zklamala, a nakonec přichází poslední uspokojivá. Doufám, že mnoho lidí ví, že německý film v současné době není už jen Tom Tykwer, na dveře začínají bušit noví, mladí a talentovaní tvůrci, kteří na mezinárodním poli získávají nemalá ocenění. P.S. Kdo si myslí, že ovládá hru na klavír, toho Jenniny Čtyři minuty slávy vyvedou velmi rychle z omylu. (12.10.2007)