Čtyři minuty

Silný príbeh, s prepracovanými charaktermi, nabitý úprimnými emóciami. Už sa niekoľkí zmienili o záverečnej scéne hry na klavír. Napriek tomu, že som videl dosť amerických filmov, aby som mohol čakať to, čo prišlo, vyrazilo mi to dych. Po dnešku som skalopevne presvedčený, že sú hudobné žánre, ktoré svojou kvalitou prekonávajú klasickú hudbu. Hlavná hrdinka Jenny bude divákovi počas celého filmu sympatická. Za zmienku stojí aj niekoľko lahôdkových záberov: 1. Múr väznice v kontraste s múrom kostola. 2. Nájazd kamery, keď Traude číta v archíve Jennin spis. Do textu je vložených niekoľko vydarených citátov, ktoré napodiv a chvalabohu namiesto obvyklej gýčovitosti, dávajú scénam filmu a konaniu postáv uveriteľné a silné komentáre. Znelo to približne: "Vráť mi moju slobodu, vráť mi moju slobodu, vráť mi moju vinu, aby sa zo mňa zmyla krv." Takto samostatne ten citát nepôsobí nijak zvláštne, ale kto uvidí film pochopí. Podľa mňa by si tento film zaslúžil trvalé miesto medzi 200 najlepšími filmami CSFD. (02.04.2008)

Německá kinematografie mi až na pár nejznámějších filmů nic moc neříká, ovšem tohle je skutečně povedený kousek. Čtyři minuty slučují značně nestejnorodá témata v podobě hudby, vězení, nespoutanosti a lásky. Ústřední motiv je tvořen komplikovaným vztahem mezi citově odměřenou učitelkou hudby a její vnitřně rozervanou studentkou, odpykávající si trest za vraždu. Zdi vězení následně tvoří divácky atraktivní kulisu, jež dodává příběhu poměrně tragickou atmosféru. Na filmu se mi líbí především jeho odolnost vůči klišé, z níž pramení určitá míra nepředvídatelnosti, která dokonale koresponduje s hlavní hrdinkou. Divákova nejistota je tak při sledování přímo úměrná vzrůstajícímu napětí. Finální konfrontace mezi oběma ženami pak poskytuje uspokojující vyvrcholení. Tedy alespoň mně. (19.10.2011)

Výborná dráma, ktorá rozoberá mnohé sociologické problémy a morálne aspekty ľudskej spoločnosti - nacizmus, lesbickú lásku, zneužívanie detí.... Potreba lásky je v každom človeku, preto problémom sa stáva chvíľa, kedy si naplno uvedomíme, že ju nedostávame a možno ani nikdy nedostaneme. Buď z dôvodu, že sme príležitosť prešvihli, alebo ju nevieme prijať. Môže sa stať liekom hudba? V každom ohľade ide o poctivú drámu, čakal som však viac. Trochu mi vadila mierna inscenačná forma, pričom ma to po pocitovej stránke hlbšie nezasiahlo, a to aj napriek skvelej H. Herzsprung a emotívne nabitému záveru. Za hlavný dôvod pokladám až prílišné zjednodušenie a povrchnú priamočiarosť niektorých tém. Aj napriek tomu však veľká spokojnosť. 75/100 (05.10.2015)

Drama o sblížení dvou protikladných typů žen. Trošku obehrané, trošku si tím něco nalháváme, ale budiž, v tomto případě je to provedeno docela dobře. --- Jsem ale znechucený z hudebního diletantství, ve filmu, ve kterém jde vlastně o hudbu, produkovaném veřejnoprávními společnostmi, které mají velmi kvalitní hudební redakce. V závěru filmu zjistíme, že pianistka se ve vězení, za příšerných podmínek, připravila na účast v opravdu velké národní soutěži mladých interpretů. To je naprostý nesmysl, hrát na klavír není tak jednoduché. --- Za druhé jsem smutný z toho, jaké nadšení u publika vyvolává ta závěrečná brnkačka. Hudba opravdu není o tom, zahrát co nejvíc not za minutu a dělat u toho na klavíru gymnastiku. Popkulturní show, prosím. Nemám námitek, když se takové věci dělají, ale vydávat to za umění je sebeklam a lež. (02.02.2011)

Ďalší skvelý nemecký film, už ich ani nerátam. Príbehy z väzníc sú pre diváka vždy atraktívne a tak je to aj v tomto prípade. Učiteľka, ktorá dáva v ženskej väznici hodiny klavíra, objaví nečakaný talent. Vyhrať tak súťaž talentov, to by dvihlo prestíž nielen väznici a jej riaditeľovi, ale aj sebavedomie učiteľky. Otázka znie, či všetkého schopná väzenkyňa chce práve toto. Film nie je ani tak o hudbe, ako o hľadaní cesty a lásky medzi dvoma absolútne odlišnými osobami. Ak hľadáte niečo na túto tému, nešľapnete vedľa. Navyše ja ako milovník histórie, som vôbec nečakal niekoľko scén z vojnového obdobia. 80%. (06.05.2012)