Fantastický pan Lišák

Je mi líto, ale nad tři hvězdy (resp. 70%) se nevyhrabu. Anderson se na Dahlův svět prostě dívá svojí specifickou optikou, stylem, jež mě vyloženě iritoval u Života pod vodou i Darjeelingu. Tady to s tím divným humorem a pomalým tempem sice není tak dramatické, přesto mě pan Fox utvrzuje v tom, že asi nikdy nebudu krevní skupina jeho režiséra. Oceňuji, že je to celé neskutečně originální, nápadité, promyšlené, zábavné (vloupačky!, konflikty Ashe a Kristoffersona) a vzdálené stupidním mainstreamovým animákům, ale Wese Andersona prostě nepřekousnu.___ Edit: Po druhém shlédnutí zvyšuju. Tahle podivnost nakonec něco do sebe mít bude... (17.01.2010)

Fantastický pan Lišák je vším tím, čím měla být Alenka v Říši divů Tima Burtona - a nebyla. Je to film zábavný, vtipný a co hlavně, nápaditý. Wes Anderson se opět předvedl v nejlepším světle a Lišákova rodinka není nepodobná té, z jeho (pro mě nejlepšího) filmu Royal Tenenbaums. Vysoko nehodnotím ale jen kvůli němu. Loutky jsou povedené, dabing jakbysmet. Snad jen ke konci už mi to přišlo až moc ukecané. (27.02.2010)

Knížku od Roalda Dahla jsem nečetl, ale Wes Anderson si tu látku musel přizpůsobit, protože film nese jeho rukopis naprosto zřetelně. Ze začátku jsem si říkal, co to jako má bejt? Ale pak se to rozjelo a já jen čuměl, jak moc je ten film hravý a nápaditý. Půlku dojmu z filmu tvoří geniální hudba, která zní jako mix původního Wicker Mana a westernové tvorby Ennia Morriconeho. Prostě fakt jeden z filmů, který vás buď mine a nebo ho musíte milovat. (10.04.2011)

Kombinace Roald Dahl a Wes Anderson zafungovala nečekaně dobře. Každý přidal tu svou trošku jinakosti a vznikl netradiční a velice milí animovaný film. Režisér dokázal svůj typiský rukopis vtisknout i přestože se jedná o loutkový film. Jeho tlumený humor vás sice nedostane do kolen, ale spíš překvapí a donutí trošku přemýšlet a to činí jeho tvrobu vyjímečnou a orignální a u toho filmu je to jednoznačně ku jeho prospěchu. (03.01.2011)

Snímek s prostorovými loutkami a modely prostředí pojatý z části (ve velkých cecích) jako ploškový animák o tom, že být jiný je vlastně fantastické. Vyprávění překypující nápady je pevně provázané s formou a současně zůstává věrné typickým Andersonovským výstřednostem a charakteristické melancholické atmosféře (sekvence s vlkem je nezapomenutelná). Třikrát fuj českému majiteli práv za to, že takto skvělý snímek nepustil do kin a čtvrté fuj českému publiku za to, že distributora k tomuto rozhodnutí nepřímo přimělo. (28.03.2010)