Fantastický pan Lišák

Fantastic Mr. Anderson! Jeho divukrásná adaptace kouzelné dětské knížečky Roalda Dahla (autora slavného Karlíka a továrny na čokoládu) Fantastický pan Lišák je pokračováním jeho svojského uměleckého přístupu, v němž mísí nostalgii poučeného pozorovatele (podpořenou nezúčastněnými a mírně posmutnělými hlasy neskutečně umně vybraných dabérů animovaných postav), velmi rozvolněné až pomalé tempo vyprávění, osobitý či zvláštní smysl pro humor, skutečně originální poetiku, mile nostalgickou hudební stránku (s nezapomenutelným vsunutým hudebním číslem) a jako již tradičně ryze osobitý svět s ,,vykolejenými" hrdiny, tentokráte ale metonymicky založený na Dahlově bajce, neboť pohádková oslava blazeovaných zvířátek je vlastně oslavou toho nádherně zvířecího světa lidí...který tak rád (a po svém) oslavuje i Wes Anderson... Nelze se asi nezastavit u podivuhodných, skutečně netradičních animačních technik, které dávají Andersonově snímku výjimečný punc. Mix fázové (stop motion) a ryze počítačové animace je unikát, ta první dala tomuto animovanému filmu již ze své podstaty animování okénka po okénku do vínku neskutečně vycizelovaný smysl pro detail a propracovanost do takových podrobností, že je při běžném sledování nelze pouhým okem ani zachytit, ale v kombinaci s druhou modernější technikou animace se film nemusel pracně dělat několik let a vnikl funkční a esteticky stále úchvatný moderní animační klon. Celá stylizace pak odkazuje nejspíš někam k Nicku Parkerovi. Fantastický pan Lišák je dalším z pohlazení po duši...a opět spíše dospělého než dětského diváka, ač jde o animovaný film, ona apriori vnitřní provázanost nejspíš neplatí. Tohle je postmoderní filmová bajka, hravé umění... (26.01.2010)

You know, you really are... fantastic. Wes Anderson se vysmívá Pixaru. Důvod? Vyhrál titul o nejlepší animák roku na celé čáře. Zatímco Docterův tým potřeboval na vyprodukování jakékoliv silnější emoce desítky počítačů a sto minut stopáže, tak panu Lišákovi stačí pouze jedna scéna a stop-motion animace. Vynásobte 87x a vyjde vám ta nejosobitější, nesympatičtější a nejvtipnější žánrovka posledních let. Fantastický zážitek! (20.01.2010)

I přes originální nápady a námět jsem nepocítil ten správný pocit, který bych měl u správného animovaného snímku mít. Originalita je jedna věc, ale spojit to dějem a příběhem už není ono. Při nejmenším je velmi krátký a uteče jak voda, což je obrovský problém. Často si stěžuji na délky, ale naopak, že film přestane bavit. U Fantastic Mr. Fox je největší problém krátká délka, protože profrčí rychle a vše je hrozně hr. Nakonec se divíte konci a tomu, že režisér nepřidal daleko víc scén (například krádeže). Párkrát jsem se i zasmál, což je také dobré, tento animovaný film není nejhorší, ale už jsem viděl daleko lepší... 6/10 = 60% (16.02.2012)

Jedno z najpôsobivejších prenesení rozprávkovej knižky (Roald Dahl) na plátno. Prozaické, pedantné a pohľadné. Anderson/Baumbach básnia zväčša energickým elánom a poetickým nárečím, ktoré istí dlhotrvajúcu pôsobnosť tejto modernej bájky. Komu to nedopaľuje, môže sa schovať do jamy tak, aby nezavadzal. Z nej sa totiž katapultuje lišiak Fox, ktorého slovo FANTASTIC charakterizuje na plné gule. Prefíkaný, veľavravný, pohotový. Nepremrhá ani deň v líščom roku, vedie sporiadaný život, loví alebo si piluje prejav. Len čo sa banda farmárov (Boggis, Bunce, Bean) uznesie kynožiť, kritický manažment sa zgrupuje v lokálnej diere. Okienko latinského tesnopisu. Krtko (Taplo Europeo), králik (Oryctolagusi Cuniculusi), bobor (Castore Fibere), jazvec (Melesi Melesi), lasica (Mustelo Nivalis), myš (Microtus Pennsylvanicus), ale aj komplet família + dobrák Kylie sú ready aby čelili nepriateľským bágrom, lopatám, motykám a hbitému potkanovi. Vyspelé a pritom stále detsky úprimné a hlavne humorné pohladenie po netelesných partiách diváka nad 18. Animačnou technikou jedinečné a atmosférou úchvatné. Priam lišiacky um. (19.02.2010)

Snímek s prostorovými loutkami a modely prostředí pojatý z části (ve velkých cecích) jako ploškový animák o tom, že být jiný je vlastně fantastické. Vyprávění překypující nápady je pevně provázané s formou a současně zůstává věrné typickým Andersonovským výstřednostem a charakteristické melancholické atmosféře (sekvence s vlkem je nezapomenutelná). Třikrát fuj českému majiteli práv za to, že takto skvělý snímek nepustil do kin a čtvrté fuj českému publiku za to, že distributora k tomuto rozhodnutí nepřímo přimělo. (28.03.2010)