Na sv. Valentýna

Obrovské překvapení. Na sv. Valentýna je kopie Lásky nebeské jako hrom, ale vůbec mi to během promítání nevadilo. Bavil jsem se celé dvě hodiny a když už byla nudná pasáž bylo aspoň na co koukat např. na Biel, Alba či Hathaway. Casting musel být neuvěřitelně drahý, že si to snad nechci ani představit. Tolik hereckých hvězd jsem dlouho u jednohu snímků neviděl. Někdy je tona škodu, že ve snímků je tolik postav. Už se docela těším na druhé pokračování. (24.02.2010)

Scénář: Katherine Fugate .. Let’s get naked! _ Pár Hollywoodským producentům musí veleúspěšná a velevynikající Love Actualy ležet velice nízko v žaludku. Tak se zvolil jiný, romantikou obdařený den a rozjela se mozaiková story propletených osudů, kterou dostal na starost veterán cukrování po americku, Garry Marshall. Až jsem se průběžně do vymezeného světa trochu dostal a ubylo úvodního otravného vypichování, o který to sváteční den vlastně jde, začal jsem se místy i bavit s tím, že několik vtipů či linií je podařených. Omezující je, že se vše musí stát v "ten jeden den" a tak je na nějaký vývoj buť málo prostoru nebo se vývoj dění stává až nemožným. Přesto, ovšem s velkým odstupem, se k snímku rozhodně vrátím a momentálně si ho usadím do poměrně lehce stráveného nadprůměru. 65%. (22.02.2010)

„Bol to Stallone, kto povedal ´Nikdy sa nevzdávaj´?“ – „Myslím, že to bol Jean-Claude Van Damme.“ Bohužiaľ nepresvedčivé, Američania nevedia robiť romantické filmy (česť výnimkám – KEĎ HARRY STRETOL SALLY). Vinou ich polopatistických scenárov sa z vety „Milujem ťa“ stalo odporné klišé, pri ktorom obracajú oči asi už aj niektorí trvanliví fanúšikovia červených knižníc. Priamo sa ponúka porovnanie s britskou vianočnou LÁSKOU NEBESKOU; VALENTÍN je to isté (dve hodiny, 15 hlavných postáv, z nich niektoré sa poznajú, zamilovaný chlapček, homosexualita), len sa odohráva vo februári. Pravda, ak sa na plátne objavia moji miláčikovia, ako Topher Grace, Queen Latifahová a pravdupovediac už aj Bradley Cooper, tak to úplne zlé nie je... ale objavujú sa nečasto. Všetko je skratkovité a to paradoxne aj napriek tomu, že to má až 125 minút (hoci musím uznať, že mi v kine ubehli rýchlo). Vinou toho dostali niektoré slávne tváre skôr cameo (Kathy Batesová bola v úvodných titulkoch uvedená medzi prvými, i trailer ju bohato reprezentuje, v skutočnosti má asi minútu na začiatku a minút na konci!). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/romantika/277-valentin-40- Kino Považan 2010 (02.06.2010)

Režisér zjevně nenávidí Valentýna nebo si musel dát dvojitou lajnu, jinak si nedokážu zdůvodnit, proč tak hluboce přestřelil. Snůška nic neříkajících a nikomu nedávajících kolosálních sraček pro blbce, kteří když dostanou naservírované na zlatém podnose několik chodů bezostyšné nabubřelosti, okázalé rozhazovačnosti a bezduché ukecanosti, budou nadšeně chrochtat a rochnit se v plané naději, že se fuckt stane zázrak když ne TEN den, tak zítra určitě a všecko bude v pohodě. Tak naivní blbost až urážející se jen tak nevidí. Malé světýlko zažehla jediná dějová linie okolo Ashtona Kutchera, v podobném duchu měl směřovat celý film. Jedna* patří mým oblíbeným krasavcům, další* mým oblíbeným krasavicím, chci věřit že šli do toho v dobré víře, jinak dostanou příště padáka. ;-) (10.02.2013)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)