Na sv. Valentýna

Plejáda zbytečně obsazených herců a hereček zvučných jmen v podprůměrné romantické mozaice. Mozaikovité filmy mají většinou tu výhodu (a nevýhodu zároveň), že nezaujme-li vás jeden příběh, zaujme jiný a naopak. A tohle je snad první případ, kdy mě jediný příběh nezaujal, jediný nevyčníval a všechny mi připadali převážně nudné a minimálně zábavné. Čistá romantika, žádná komedie (jediné co mi připadalo vtipné, byl přízvuk Anne Hathaway a to taky jen ze začátku), na kterou nemám nejmenší důvod koukat znovu (leda by rohypnol nezabíral). Marshall in 21th century sucks. (20.08.2011)

|| Scenár: Katherine Fugate / Abby Kohn Marc Silverstein | Hudba: John Debney | Produkcia: Samuel J. Brown, Mike Karz, Wayne Allan Rice, Josie Rosen | Distribúcia: Warner Bros., New Line Cinema | Štúdio: Relativity Media | Rozpočet: 52 miliónov $ | Tržby: 213,009,598 $ || Skoro všetko, čo robí filmy nadpriemernými, tu chýba. Tomuto kusu chýba hlavne nápad. Jediný nápad, ktorý americký tvorci vytiahli z rukávu opakovane, bolo už overené "copy & paste" čo sa štruktúry, stavby a taktiky filmu týka - od anglických kolegov... Hviezdne obsadenie Káčer, Hetvej, Album, Robots, MiniCooper, Amazing Grace - to samozrejme istia, a robia z toho niečo viac, než len videoklip o Valentíne. (11.05.2011)

Planet Romcom Hollywood meets Planet Los Angeles. Výsledek? Celé to zamilované cvrlikání je ještě bezelstnější, ještě cukrkandlovější, ještě naivnější a ještě optimističtější. Což nakonec nevadí, protože Garry Marshall a jeho all-stars team dokázali vykřesat tak dokonale romantickou atmosféru, že všechny Přestupné roky, Trable v ráji a Morganovi najednou působí jako temná a odměřená dramata. Škoda toho, že eskapády některých párů prostě nudí a nebaví, bez nich by si Valentýn u mě určitě dojel pro 4 srdce, pardon hvězdičky. 70% (09.05.2010)

Dvouhodinová procházka panoptikem made in Hollywood, jejíž vznik ospravedlňují tři věci. 1) nejlepší role Ashtona Kutchera mimo souložení s Demi Moore, 2) objev sex-appealu Jennifer Garner, 3) must-see dvojka Taylor-Taylor, jejíž scény doporučuji všem na spravení nálady po libovolném dílu Twilight ságy. Kéž by měl takový nadhled i David Slade... (27.02.2010)

Hollywood: full of hopes, full of promises, ignorant of reality. Amen to that... Love Actually byla "instant classic", láska až za hrob na první pohled, Valentine´s Day je "classic instant". Výprodej romantické veteše Garryho Marshalla se k Lásce nebeské příblížil v několika scénách: ačkoli byly nejspíš zamýšleny jako pocta, dopadají bez výjimky jako laciná vykrádačka bez pointy. A protože chybí chytlavé popíkové songy i sentimentální instrumentální themes (Taylor Swift to vážně nevytrhne, i když hrát trubku po boku medvěda a vlkodlaka jí sedí), chtělo by se nad valentýnskou mozaikou zlomit kříž. Jenže je odzbrojující. Dialogy končí parádními punchliny, napětí mezi některými páry by se dalo exportovat do rozvojových zemí, metafory a odkazy účinkují jako odlečující prvek. Samozřejmě s básnickou licencí, takže desetimilionová metropole působí jako dva bloky, v nichž každý zná každého. A ty různé podoby lásky a zamilovanosti, sblížení a jiskření, flirtu a osudových okamžiků jsou překvapivě ryzí, čisté, naivní, naprosto pomíjející uplynulé dvacetiletí. Garry Marshall je pořád oním staromódním snílkem, co věří, že se z prostitutky stane princezna, že existuje happily ever after a že sex je materializovanou ozvěnou citů. Taylor Lautnerolupus tu má hlášku, která odůvodňuje celou jeho filmovou existenci, McDreamy se proměnil v doktora McNightmare a kouzelná Jennifer Garner je dívkou, pro kterou by jakýkoli muž od pěti do šedesáti bez váhání ukradl růži v klášterní zahradě. Nebo ne? Val ´n´Teen ! 70 % (13.02.2010)