Neúplatní

Je to všechno krásné, skvěle zahrané, hudebně podtržené a příběhově kvalitní. Bohužel oslavovat tohohle Mirka Dušína, jenž ve skutečnosti pomohl k zatčení a odsouzení Al Caponeho stejně jako místní prodavač párku, je opravdu na mne moc. Z několikačlenné skupiny Neúplatných se najednou stala tři lidi čítající parta, vystřižená jak z Rychlých šípů?! Eliot Ness začne válku kvůli náhodnému zabití malé holčičky a své spolubojovníky sbírá různě po ulici?! Říká vůbec tvůrcům něco výraz historická věrnost?! Kdyby se jednalo o smyšlený příběh, nebo alespoň o jiného gangstera, ale o Krále mafie? Ne, to opravdu nesnesu. (08.09.2007)

De Palma a gangsterka, to je sázka na jistotu. NEÚPLATNÍ sice nejsou monumentálním kultem jako ZJIZVENÁ TVÁŘ a postrádají intimitu a fatálnost CARLITOVY CESTY, ale nabízejí svižně a suverénně napsanou (super dialogy!) i zrežírovanou a kvalitně obsazenou a zahranou chlapskou podívanou. A parádní finální přestřelku s kočárkem na schodech, byť u Johna Woo by to nebylo ani na úvodní rozehřátí. (14.11.2017)

Ze všech "mafiánovek" mám tuhle DePalmovu epopej ze "správné strany" zákona rád nejvíce. Imponuje mi férový fízl Sean Connery i nejistý, ale vždy odhodlaný, Kevin Costner... Tvůrcům se podařilo vytvořit velmi sugestivní atmosféru Chicaga 30. let, ve kterém nebylo příliš jasno, kdo je zákon a u koho vymáhat právo. Příběh čtyř neúplatných, kteří se rozhodnou k bláhové křížové výpravě proti Al Caponemu, je natočen dostatečně svižně, přičemž zbývá i čas na prokreslení figur a vztahů mezi nimi. Některé brutální scény jsou obzvláště působivé a citace Ejzenštejna nemá chybu... Zkrátka fajnové hollywoodské drama se vším všudy. Osobně nemusím kmotrovské glorifikace mafiánských rodin, podvědomě jsem prostě na straně Eliotta Nesse a Jim Malona. (24.04.2004)

Nedotknutelné považuji za mírně přeceňovaný film. Ano, jedná se o velice vydařený kus filmařiny, ale přesto se tam nějaké mouchy najdou. Třeba hudba Ennia Morriconeho je sice krásná, ale řekl bych, že zcela nevhodně použitá. Při přestřelce na kanadsko americké hranici například jsou k slyšení velice sentimentální motivy, to mi však nepřijde moc na místě. A takových nepatřičných hudebních kulis je zde více. Nevím, jestli to měl být nějaký inovativní záměr režiséra, ale moc to nefunguje. Seana Conneryho skutenčně uznávám, ale že by zrovna zde zahrál takový výkon, aby získal Oscara? Vždyť role je napsaná tak, že ani nějaké velké hraní neumožňuje. Zde tedy byla akademi zase pořádně mimo mísu. Ale to není chyba filmu. Brian De Palma každopádně umí skvěle točit přestřelky. Ty v Nedotknutelných jsou stejně bravurně sestříhané a napínavé jako ty c Carlitově cestě. V tomto je tento režisér skutečný mistr. (22.07.2011)

Zpropadeně nevyrovnaný film. Ne po režijní stránce, nýbrž po té dějové a především žánrové. Vůbec, ale vůbec nedokáži říci, čím tento film je, a velice by mě zajímalo, čím tento film vlastně být chtěl. Samotnou osu tvoří silně pohádkové téma boje za spravedlnost, proti všem překážkám. Boje těch hodných proti těm zlým. To, že tento námět je pěkně probrán a málem vyčerpán, nám sdělují jeho autoři už tím, že si nevystačí s poetikou prostého boje za spravedlnost a aby nějak zaujali diváctvo, musí do mnoha scén a dialogů nastrkat úplně nesmyslný, samoúčelný a nezdůvodnitelný humor, který pak nevyhnutelně rozbíjí pevnou koncepci příběhu a dělá z něj tuctovou, i když třeba šlapající, frašku. Jako pěst na oko pak působí několik scén, kdy je najednou bráno všechno vážně, umírají tu kamarádi, jsou pronášena patetická slova a my si musíme připadat jako v úplně jiném filmu, těžko však říci, který by byl lepší. Smícháme-li je však dohromady, vznikne nám z toho pouze nestravitelný eintopf. Typickým příkladem tohoto je postava "srandovního účetního" a jeho neuvěřitelně se mezi sebou bijící učinkování v trapné přestřelce na mostě a posléze zakončení jízdy výtahem. Podobně se dají popsat i herecké výkony Kevina Costnera a Seana Conneryho, kteří z celého filmu udělali snad až comixový příběh. Úplně nevině se pak mezi ně nachomýtl Andy Garcia, který z naší čtyřky neúplatných jako jediný působí hodnověrně a vyrovnaně. Jako zcela jiné kafe a "milé pohlazení po duši" fungují vystoupení Al Capona, kdy si na chvíli připadáme jako v silně nadsazené ironické gangsterce. A při dvou scénách setkání Costnera s Nirem (hotel a soud) to vypadá, jako kdybychom se s každým střihem přenášeli do jiného filmu. I ta slavná přestřelka na schodech působí značně ustrnule a rozháraně, viz. "létající" námořníci, myslím si, že ta v Carlitově cestě se Palmovi povedla, mnohem lépe. (11.12.2004)