Pochyby

Doufám že se sestra Aloysius Beauvierová bude navždy smažit v pekle! Meryl Streep umí dokonale ztvárnit tyto hrozivé postavy. Duchovní Flynn, kterého neméně skvěle ztvárnil P.S. Hoffman tedy nemá zdaleka tak snadnou úlohu, jak sem si prvně myslel. Jeho protivník je jeden z nejodhodlanějších co jsem kdy viděl. Znovu na Doubt koukat nemusím, protože nějak postrádám smysl druhé projekce. PS: Měl jsem počáteční obavy že se film bude hrozitánsky táhnout, ale opak byl pravdou. Naopak jsem si vychutnával obě konfrontační scény hlavních hrdinů, kde se jeden snaží vinu dokázat a druhý vyvrátit. (01.12.2010)

Bez pochýb jedna z najlepšie vykonštruovaných point a jedny z najlabužníckejších dialógov, akými som mal tú časť byť kŕmený. Herci hrali čítankovo, réžia mala pod palcom každý detail, zostáva už len krútiť hlavami nad nepremenenými nomináciami. Navyše prirovnanie s klebetami a rozfúkaným perím bolo znamenité. 90%. (27.11.2009)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Scénář: John Patrick Shanley .. What do you do when you're not sure? ___ Elegantní, divadelně aranžované, drama plné konverzačních soubojů. Snímek nikomu z postav nestraní a postupným rozkrýváním linek vzbuzuje v postavách vzájemné pochyby, které vcelku účinně přenáší na diváky. John Patrick Shanley však na výsledek netlačí a je škoda, že je celek poměrně chladným, v mnohém přesto chladně výstižným. Představoval bych si při takovém choulostivém tématu trochu ohnivější vášně. Z celé čtveřice (Akademií) vyzdvihovaných hereckých partů jsem na vážkách a cením si především dvou z nich. Tím prvním je jako vždy přesvědčivý Philip Seymour Hoffman, tou druhou je nejméně zkušená, ale neuvěřitelně stoupající Amy Adams. ___ That's the topic of my sermon today. (27.01.2009)

Kvalitní konverzační drama, které se opírá o výkony Philipa, Meryl a Amy. O prvních dvou jsem nepochyboval, že to jsou geniální herci, ale co zde předvedla mladičká Amy, mi doslova vyrazilo dech. Je škoda, že svou nominaci neproměnila, protože právě ona by si toho zlatého plešounka opravdu zasloužila. Jinak se mi líbila práce s kamerou (nevím proč, ale ty vyhrocené záběry mi připomněly Hitchcockovy filmy) a scénář. Bohužel film se nevyhne nudnějším okamžikům, ale co je (alespoň pro mě) důležitější, krom jedné scény (Meryl a Philip v její kanceláři) zde není žádná silnější scéna, kterou bych si zapamatoval. Hlavně proto musím trochu snížit se svého hodnocení. 80 %. (18.06.2011)