Pochyby

Tomu říkám drama - trvalo necelé dvě hodiny, ale zaměstnalo mou pozornost na několik dalších dní. Chytrý, komorní film jako dělaný k dlouhým debatám mezi přáteli nebo k rozjímání během duchovních cvičení. Nahlíží do dnes již neexistující tradiční katolické kultury v době jejího soumraku v polovině šedesátých let, v době rozvolňujících se starých pořádků a počínajících revolucí církevních i společenských. Film, který mnohem více otázek klade, než zodpovídá. Cvičí diváka v pochybnostech týkajících se jednotlivého člověka i společenských změn. Pochybování tu však neznamená relativizaci pravdy, jen samozřejmých, snadných cest k ní, takových cest, kterým chybí pokora. Snímek bezprostředně potěší propracovaným scénářem a výtečným herectvím hlavních představitelů. Jinak však není továrnou na emoce - zaujme, napne, ale pro toho, kdo mu neposkytne dostatek pozornosti i po odchodu z kina, může být snadno zklamáním. Dává impuls mozkovým závitům a dál už je práce na nás. (11.03.2009)

Kvalitní konverzační drama, které se opírá o výkony Philipa, Meryl a Amy. O prvních dvou jsem nepochyboval, že to jsou geniální herci, ale co zde předvedla mladičká Amy, mi doslova vyrazilo dech. Je škoda, že svou nominaci neproměnila, protože právě ona by si toho zlatého plešounka opravdu zasloužila. Jinak se mi líbila práce s kamerou (nevím proč, ale ty vyhrocené záběry mi připomněly Hitchcockovy filmy) a scénář. Bohužel film se nevyhne nudnějším okamžikům, ale co je (alespoň pro mě) důležitější, krom jedné scény (Meryl a Philip v její kanceláři) zde není žádná silnější scéna, kterou bych si zapamatoval. Hlavně proto musím trochu snížit se svého hodnocení. 80 %. (18.06.2011)

Na poslední chvíli jsem se rozhodl pro 90%, takže vysvětlím, proč není hodnocení maximální. Jedná se vlastně o pouze dvě věci, které mi na snímku trochu vadily: sem tam se dostavila menší nuda, ale rozhodně nic katastrofálního, no a otevřené konce mám rád, ale když někdo celý film tak neskutečně napíná... Chápu, že pro někoho bude právě takový konec, jaký film má, plusem - pro mě byl skoro taky -, ale v tomto případě se mi to moc nepozdálo. Nakonec bych ještě rád zmínil opravdu úžasný herecký koncert Meryl Streepové a Philipa Seymoura Hoffmana, něco tak sugestivního jsem dlouho neviděl. (06.04.2009)

Příběh, přenesen z divadelních prken na veliká plátna ne vždy dopadne přesně dle očekávání a mnohdy je úspěch převedených divadelních her v temném stínu předloh samotných. Tohle však díky bohu není ten případ, což při pohledu na herecké obsazení zahřeje na duši. "Letošní" nejúspěšnější herecké obsazení co se oskarových nominací týče hraje jako o závod, co však naprosto nechápu je nominace Violy Davis, která se ukáže v pouhopouhých dvou scénách, z toho ta druhá je jen desetivteřinová a Viola v ní nemá žádný mluvící part. Amy Adams se překonala, její nominaci stejně jako Philipovu chápu, Meryl už je v nominaci podle mě jen za zásluhy a protože je to Meryl. Shanleyovi se podařilo probudit ve mně pochyby, jak to vlastně s postavou Hoffmana je a přemýšlel jsem o tom ještě hodnou chvíli po skončení, nakonec jsem se přiklonil na jeho a Amyinu stranu. Za ty pochyby ale přičítám režisérovi velké plus a filmu přidávám jednu hvězdičku. (05.02.2009)

I ta nejsilnější a nejsebejistější osobnost může po unáhleném a radikálním úsudku pocítit silné pochyby, neboť zdaleka ne vždy se věci mají, tak jak se na první pohled zdá. Lidské vztahy a zejména výchova dětí je příliš komplikovaná, Doubt však nepřichází s žádným rozhřešením, moralizováním, či doslovností, jen inteligentně a minimalisticky poukazuje na problém střetu názorů - síla je v dialozích a tedy i vskutku perfektním scénáři. Doubt, jakožto divadelnímu dramatu jsou také velkou (přímo stěžejní) oporou bravurní herecké výkony, jak charismatický P. S. Hoffman, přísná M. Streep, tak překvapivě i dobrosrdečná A. Adams... Podívaná je to kvalitní, snad jen díky té skromnosti, umírněnosti, nebo jak jinak to nazvat, nebyl můj divácký požitek až tolik ohromující. 7/10 (27.01.2009)