27 šatů

Tenhle film vypadá, jako by vypadl ze sterilního stroje vyrábějícího filmy s předvídatelnou zápletkou. Dejme k sobě blonďatou sympaťandu a fešáka s vyběleným chrupem. A pak postupně přidáváme klišé č. 5 (ona miluje svého šéfa, ale bojí se mu to říct), č. 8 (ona potkává fešáka s vyběleným chrupem, který se do ní zakouká, ale ona si ho nevšímá), č. 11 (přijíždí sexy mladší sestra), č. 12 (sympaťanda a fešák se opijí a stráví spolu noc), č. 15 (fešák nechtíc provede podraz a sympaťanda se urazí) a č. 15 (sympaťanda běží/jede taxíkem/škáče na loď za fešákem, aby mu sdělila, že ho miluje). Omlouvám se, pokud předchozí řádky někdo považuje za spoilery, ale já osobně jsem tenhle vývoj tušila už v patnácté minutě a vy na tom asi budete podobně. 27 šatů těžko obstojí - i pokud máte malá očekávání a těšíte se na průměrnou romantickou komedii. Pokud jste zběhlý divák, spíš se rozčílíte nad tím, jaké z vás tvůrci dělají blbce. (30.08.2009)

Předvídatelné a nepřekvapivé. Ale od podobných filmů skoro nelze čekat nic jiného a právě tohle dělá ty filmy. Navíc, právě proto to nemůže zklamat. A když na to koukáte ve čtyři ráno, protože nemůžete spát, tak vám to prostě sedne. Zaujme minimálně zajímavým obsazením (hodně nepříjemná sestra hlavní hrdinky nebo její kamarádka v parádním podání Judy Greer, Marsden mi konečně nebyl protivný, jen ten Edward Burns je stále nemastný neslaný, ale ten už asi jiný nebude). Dokonce jsem se i několikrát zasmál. (30.12.2015)

Sorry, ale tohle od odpadu dělí jen dost málo. Pěkná Katherine Heigl, sympatickej Mardsen ale na takhle debilní film pro ženský prostě nestačí. Vzhledem k tomu, že jsem od toho nic nečekal, nepíšu, že jsem zklamanej, ale těch 110 minut nehorázný nudy dost lituju. Mažu a už o tomhle nechci slyšet. (26.05.2008)

Katherine Heigl je sympatická mladá dáma, ale s romantickou komedií, kterou táhne na svých bedrech sama, jsem se nějak nedokázala sžít. První polovinou jsem se protrpěla, zatímco Jane pobíhala po svatbách a vzdychala nad svým dokonalým(?) šéfem, ale po seznámením se sympatickým(!) Kevinem mi začaly cukat koutky. Dokonce jsem se začala i bavit, postupujíce přesně podle šablonky dokonalé romantické komedie, kterou sbírka šatů rozhodně je, vysoustružená, učesaná, líbivá jednorázovka. A navíc s originálně pojatými závěrečnými titulky. (19.06.2008)

Aneb krademe, kde můžeme!! Tvůrci se snaží maximálně vymačkat současný hvězdný status Katherine Heigl (kasičky kin tahle držitelka Emmy řádně naplnila), ale byla to právě ona, kdo mi občas mimořádně lezl krkem. To její pitvoření, toporné repliky (za ty pochopitelně nemůže), uťápnutost nedostupné panny a neustálý výraz „jsem v pohodě“ se možná hodí do Grey´s Anatomy, ale jako oltářem posedlá postava, která má utáhnout celý film, ne vždy funguje. Naopak modroočko James Marsden spolehlivě osvěží a prozáří každou (ať sebepitomější) scénu, ve které se objeví. Nic zásadního netřeba očekávat – ONA s chutí plánuje cizí svatby, sní o své vlastní, tajně miluje svého šéfa, vyfouknutého vlastní nepříliš pravdomluvnou sestrou, brzy pozná JEHO, svatebního pisálka, zprvu ho nenávidí, ale jak beznadějný romantik tuší, všechno bude úplně jinak. Na první pohled chybí čistší scenáristická práce – skáče se tu mezi nevypointovanými sekvencemi, v nichž se humor příliš nepraktikuje, romantiky je poskrovnu a stojedenáctiminutová délka se zdá být neúnosná, i když něco by se vyseknout mohlo (zkoušení všech sedmadvaceti šatů, barová opíjená atp.). Útok na dámské kapesníčky se tak nekoná, nicméně spokojenost v oněch řadách bude převládat. (12.06.2008)