Hodina klavíru

Z dua Zelenka a Hubač vždycky vyleze koukatelnej film. Vysoký plus tohodle filmu je to, že nenudí, ačkoli se tu neděje nějaký příliš velký drama (což je ale samozřejmě veliká chyba, proto jen ty 3 hvězdy). Musím vyzdvihnout hlavně kameru a charakter Bolka Polívky, ale ostatní postavy se chovaly docela nelogicky vzhledem k situacím, který prožívaly. Po většinu času je film celkem smutnej, i když se najde docela hodně vtipnejch momentů. Tohle není film o nešťastný lásce, ale hlavně o přátelství. (08.07.2021)

Jiří Hubač se v Hodině klavíru tématu "problémy umělce s alkoholem" nevěnuje poprvé. Ačkoliv jde o samostatný film, v podstatě volně navazuje na Hubačovy inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci s Vladimírem Menšíkem v režii Františka Filipa. Ikarův pád vyprávěl o odhodlávání se k léčbě a Tažní ptáci se soustředili právě na pobyt v léčebně - tyto fáze Hodina klavíru shrnuje ještě před úvodními titulky. Na malém prostoru tu jsou stručně, leč výstižně vystihnuty charaktery všech hlavních postav příběhu - tedy Františka Stáry, jeho ženy, syna a spolupacienta Edy Mandíka. Postavy Bolka Polívky (Stára) a Pavla Lišky (Mandík) jsou krásně napsané a herci opravdu mají co hrát (což v případě českých - nejen televizních - filmů bohužel zdaleka vždy neplatí). Nedá se to ovšem moc říci o vedlejších postavách, ty jsou většinou jen lehce načrtnuty - ale třeba Jan Budař dokázal i přesto zazářit. Co se týče příběhu: pan Hubač si místy až příliš zjednodušoval práci (uklízečka na ZUŠ a následné Stárovo vyhození, půjčení peněz Mandíkovi) a i díky tomu nepůsobí film moc věrohodně a autenticky, vyznívá až příliš tradičně. Snad je to tím, že jeho základ byl napsán už někdy před dvaceti lety. Ačkoliv jsou kulisy a kostýmy současné, jen těžko si lze představit, že by se v současném světě události seběhly a lidé ve filmu mluvili vždy přesně takhle. Přitom u jiných Hubačových příběhů jsem pocit nepřirozeného chování lidí neměl - naopak! Nekřivděme však scénáristovi, na vině je z velké části režisér - je znát, že Zdeněk Zelenka nemá s příběhy ze současnosti zkušenosti. Místo, aby jistou neautenticitu scénáře zahladil, naopak ji ještě zvýrazňuje – např. řidiči kamiónů hrající karty o peníze vypadají spíše jak piráti v krčmě, které pouze někdo oblékl do současných kostýmů. Snahu o přiblížení kino filmům poznáme hlavně díky častému použití kamerových nájezdů. Sice nejsou zcela dokonalé a obraz se při nich místy až příliš zatřese, ale film rozhodně vylepšují. Horší jsou pokusy o větší zdramatizování některých scén - nejkřiklavější je vyhození mobilu. Jednak působí zastarale jak z inscenace z 80. let (tehdy se ale samozřejmě rozbíjely jiné věci než mobily :) a navíc je to natočeno, jako kdyby se dělo něco mnohem drastičtějšího a pod koly kamionu neskončil mobil, ale člověk. Jediné opravdové kvality filmu tedy tvoří herecké výkony Boleslava Polívky a Pavla Lišky. Není to málo, ale čekal jsem rozhodně více. (01.10.2007)

Pavel Liška by si, coby zřízenec z patologie, zasloužil svůj vlastní film. Společně s Bolkem Polívkou vévodí celému filmu, který by dost možná s výběrem jiných herců, byl pouze průměrným. Docela milou postavou je Jan Budař, který díky svému knírku a brýlím, působil tak trochu úsměvně. Ke scénáři a dialogům nemám výtek, je v nich, i přes dramatický příběh, obsaženo vkusné množství humorných hlášek. "Prosím Vás, orgány si neodnášejte na památku domů, pan docent to nemá rád." (31.08.2009)

Zaujímavé spracovanie príbehu dvoch alkoholikov, ktorí sa vyliečili a vracajú sa do normálneho života. Polívka je vynikajúci, ťahá väčšinu príbehu, je zaujímavé, že Liška sa sprvu strácal, ale napokon exceloval i on. Sú to títo dvaja a vynikajúce dialogy, ktorý robia tento film znesiteľným. Inak sa príbeh trieska o zbytočné epizódky ( stret sokov v knižnici ), alebo charaktery ( upratovačka ). Možno menej ( aj minutáže ) by bolo viacej. (24.09.2007)

Celkem průměrný film s dobrým Bolkem Polívkou i ostatními hlavními postavami. Nacházím zde jen jednu nosnou (a nikterak originální) myšlenku: k oběma hlavním hrdinům se velmi tvrdě a chladně zachovali právě jejich nejbližší, tedy ti, co by je právě měli podržet. To, zda alkoholika zachrání ta koupě klavíru, ale také není jisté - je to jen ukázka obětavé pomoci.. V podstatě uzavřený kruh. (27.02.2008)