Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Vadim PetrovHrají:
Bolek Polívka, Pavel Liška, Vilma Cibulková, Jan Dolanský, Jan Budař, Viktor Preiss, Václav Postránecký, Stanislav Zindulka, Klára Melíšková, Hana Seidlová, Daniela Ernestová, Jan Vondráček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Celkem průměrný film s dobrým Bolkem Polívkou i ostatními hlavními postavami. Nacházím zde jen jednu nosnou (a nikterak originální) myšlenku: k oběma hlavním hrdinům se velmi tvrdě a chladně zachovali právě jejich nejbližší, tedy ti, co by je právě měli podržet. To, zda alkoholika zachrání ta koupě klavíru, ale také není jisté - je to jen ukázka obětavé pomoci.. V podstatě uzavřený kruh. ()
hubač psal role hercům přímo na tělo a jejich osobnost. Věty jim padají přímo do huby. Jsou přirozené, jako by člověk poslouchal vypravování vlastního souseda nebo cestujícího v tramvaji. Bylo by velmi zajímavé, kdyby byla zfilmovaná původní verze scénáře pod názvem Zima poutníků a hlavní roli hrál Menšík s Brodským. Ale to se bohužel nestalo, protože pan Menšík během přípravy role zemřel. Lišák s Polívkou mají úplně jiné charaktery. Budař mi s tím pěstěným knírečkem připomínal sňatkového podvodníka nebo prodavače životních pojistek. Uklízečka v hudební škole byla pěkná stračena přesně jak ji počastoval Bolek Polívka. Asi se tak chovala proto,že její manžel, o kterém je tam zmínka, byl taky vypitka. ()
Příběh jak o mým tátovi.... Největší chyba filmu? Cibulková! Odporná žena, která neumí hrát, neumí vypadat a každý film ve kterém hraje hlavní sympatickou ženu je tak odkázán ke zkáze. Jinak dvojka Polívka + Liška - moc příjemné překvapení. Zdeněk Zelenka není zrovna nejlepší režisér, ale pro mě to určitý smysl mělo. ()
Vcelku povedený film, který se pokouší navázat na jistou tradici "protialkoholických" snímků z let dřívějších. Pan Liška hraje opět idiota a nutno říct, že mu to jde opět skvěle. Pan Polívka je jako nabručený abstinent vynikající a dokazuje, že mu jdou i role ze závažnějšího soudku. Celkový, dobrý dojem mi pokazil otevřený závěr. Jinak solidních 6/10:-) ()
Zaujímavé spracovanie príbehu dvoch alkoholikov, ktorí sa vyliečili a vracajú sa do normálneho života. Polívka je vynikajúci, ťahá väčšinu príbehu, je zaujímavé, že Liška sa sprvu strácal, ale napokon exceloval i on. Sú to títo dvaja a vynikajúce dialogy, ktorý robia tento film znesiteľným. Inak sa príbeh trieska o zbytočné epizódky ( stret sokov v knižnici ), alebo charaktery ( upratovačka ). Možno menej ( aj minutáže ) by bolo viacej. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (4)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Zima poutníků“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
- Bolek Polívka na klavír nehraje. Ve skutečnosti zní hudba z playbacku a v detailu se po klávesách rozběhnou prsty profesionála, který Polívkovi radí, kdy se má do hry „opřít“ a jak vtěsnat nohu na pedál. (rakovnik)
- Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)
Reklama