Hodina klavíru

Příběh jak o mým tátovi.... Největší chyba filmu? Cibulková! Odporná žena, která neumí hrát, neumí vypadat a každý film ve kterém hraje hlavní sympatickou ženu je tak odkázán ke zkáze. Jinak dvojka Polívka + Liška - moc příjemné překvapení. Zdeněk Zelenka není zrovna nejlepší režisér, ale pro mě to určitý smysl mělo. (10.01.2014)

Zřejmě pokus vrátit časy výborných ikarových pádů, tažných ptáků a dobrých holubů... bohužel značně neúspěšný, zejména vinou opravdu předvidatelně a tezovitě vedeného scénáře, kterému absolutně chybí silné konflikty a uvěřitelné postavy. Takže obě hlavní hvězdy hrají to, na co jsou zvyklé, Liška idiota se zlatým srdcem a Polívka nabručeného, ale v jádru dobrého člověka. Některé výroky mají v sobě tolik prvoplánovosti, že mě mimoděk rozesmály a katarzní momenty příběhu byly ploché a nedůvěryhodné. Naprosto chyběla šťáva a tragika těch starých "detoxikačních" šlágrů s Menšíkem a spol., dojem autenticity a bezprostřednosti... navíc milé a humorné momenty mě nijak nezaujaly. Režie Zdeňka Zelenky tomu svojí šedí také rozhodně na kráse nepřidá. (23.09.2007)

Celkem průměrný film s dobrým Bolkem Polívkou i ostatními hlavními postavami. Nacházím zde jen jednu nosnou (a nikterak originální) myšlenku: k oběma hlavním hrdinům se velmi tvrdě a chladně zachovali právě jejich nejbližší, tedy ti, co by je právě měli podržet. To, zda alkoholika zachrání ta koupě klavíru, ale také není jisté - je to jen ukázka obětavé pomoci.. V podstatě uzavřený kruh. (27.02.2008)

Pavel Liška by si, coby zřízenec z patologie, zasloužil svůj vlastní film. Společně s Bolkem Polívkou vévodí celému filmu, který by dost možná s výběrem jiných herců, byl pouze průměrným. Docela milou postavou je Jan Budař, který díky svému knírku a brýlím, působil tak trochu úsměvně. Ke scénáři a dialogům nemám výtek, je v nich, i přes dramatický příběh, obsaženo vkusné množství humorných hlášek. "Prosím Vás, orgány si neodnášejte na památku domů, pan docent to nemá rád." (31.08.2009)

Všichni padají na prdel z mistrného scénáře Jiřího Hubače, ale já tohle nadšení sdílet nemůžu. Hubač, kterej z nějakýho záhadnýho důvodu opět napsal příběh z prostředí protialkoholní léčebny, vystihl většinu mužských dialogů skvěle, nicméně ženský element nezvládl vůbec. Jak si mám vysvětlit to, že Klára Melíšková, která je na svýho bratra až neuvěřitelně zlá, mu najednou zničehonic zavolá a je najednou hrozně milá, děkuje mu za všechno a snad by ho samou přívětivostí obskočila. Uklízečka v hudební škole je zase podivuhodně drzá semetrika, která si v podstatě jen tak z prdele otevírá hubu nejen na učitele, ale i na ředitele... pan Hubač asi nikdy v reálu nepotkal uklízečku, jinak by viděl, jak úslužný, slušný a uťáplý ty dámy bez výjimky bývají. Z hereckých výkonů mne dle očekávání potěšili Postránecký s Preissem. Oproti tomu dramatický výkony Polívkovy bývají tradičně slabší a Pavel Liška opět vsadil na osvědčený herecký archetyp blbce. Cibulková, Budař a Dolanský jako vždy nic zvláštního nepředvedli. Potěšil mě v epizodní roličce stěhováka Jan Dvořák z našeho regionálního divadla, hrál slušně. (18.09.2014)