Flight of the Conchords

Nový objev a další láska na první pohled :-) Kvalit britských humoristických seriálů tenhle novozélandský flegmaticko-hudební bonbónek sice nedosahuje, ale sledovat Jamaina a Breta, jak se pytlíkujou od ničeho k ničemu a k tomu trousí naprosto banální hlášky, je někdy překvapivě zábavné. Bohužel však někdy taky dost nuda... Člověk chce s těmi dvěma občas zatřást, aby aspoň na chvilku ožili, a občas by je taky chlácholivě objal, protože svět je na ně někdy příliš zlý... :-) Ale hlavní devizou jsou samozřejmě jejich geniální songy! So lick my battery, sucker! :-) (27.02.2011)

Ano, ano, ano! Děkuji Davidovi, že se o tomto seriálu zmínil, neb tyhle dva retardy z Nového Zélandu zbožňuji (Mel a Murrayho nevyjímaje). Krásné a jedinečné na Conchordech je i fakt, že narozdíl de facto od čehokoli jiného se na písničky těšíte, než abyste je protrpěli a doufali, že již brzy skončí. Zápletka nějakých dílů poněkud slabší, ale i tak skvělé. Těším se na maraton... 100% (1.-2. série - 100%) (01.02.2016)

Asi desat minut predtym ako som videl prvu cast tohto serialu ( a to som netusil do coho idem) sme spolu s priatelkou skonstatovali, ze sme uz dost dlhu dobu nevideli dobru komediu. A tu toto! Originalny serial, na ktory si prvych par minut musite zvykat. Prekvapila ma digitalna kamera a prekvapili ma piesne. Ked som zacul prvu piesen, presiel ma smiech, pretoze osobne filmy kde sa spieva nemusim (okrem ten s Willym Wonkou :) no potom som si uvedomil, ze bez nich by to ani nebolo tak vtipne. A teraz je to tak, ze na tie piesne uz cakam. Cely serial je dost bizarny, na cele s hlavnou dvojicou a s ich pocinanim. Uz hned na zaciatku v uvodnych titulkach ma rozosmeje Jemainov ksicht ( a to nim nic nerobi) a ked nie to tak grimasy Breta (ktory mi pripomina Erica Banu). Skuste si vsimnut ten ksicht, ked mu Jamaine poda v obchode s pecivom bagetu s preslovom "Oooo, baguette, O Ho Hooo!" :). Som rad, ze som tento serial objavil (teda objavila ho moja priatelka aby som bol presny), pretoze sa potvdzuje, ze invenci filmovi (ci serialovi) tvorcovia este nevymreli. (14.12.2008)

Ústřední duo je vtipné, ale jen jako samo o sobě. Flight of The Conchords jsou lepší jako vtipná kapela, než jako seriál. Písničky jsou někdy báječně zpracované a vtipné jako francouzská Foux Da Fa Fa nebo I Told You I was Freaky. Jinak mi to ale nějak nesedí. Náplň jednotlivých dílů je buď nudná, a má dobré skladby, a nebo je to přesně naopak. Soucítit s klukama opravdu můžete, ale je to přesně na hranici snesitelnosti. Seriál totiž z neúspěchu netěží tak suše jako třeba anglický Extras, a nechává oba zpěváky trmácet se doslova od ničeho k ničemu. Najdou se zlaté momenty jako závěrečná scéna celého seriálu, zmiňované písničky nebo skvělá narážka "New Zealand town", ale taky jsem zažil spoustu momentů, kdy jsem vyloženě čekal, až se stane něco zajímavého nebo až konečně padne nějaký vtipný vtip. Přisoudil bych to trochu otupělosti ze seriálů, kde se hraje na každou "punchline", ale jenom to ten problém nebude. Vždyť třeba na osobitý humor hraje i Fry s Lauriem. Jednoduše řečeno, tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Bret a Jemaine pro mě vítězí zcela jistě na jevišti před živým publikem. (16.01.2011)

Dva obyčejní flegmatici, jichž jakoby se nic netýkalo, svým monotónním hlasem říkají šíleně všední věci a jsou pekelně vtipní. Sem tam zapějí nějaký ultramimoňský song s hlubokým poselstvím o životě („Život je jako versatilka, když moc přitlačíš, zlomí se“) a vy se můžete potrhat smíchem, který již beztak vzbudil všechny sousedy. Druhá šestice epizod je písničkově o něco méně vydatná, ale bez toho, že by klesl nadstandardně vysoký „weird-faktor“. S hrdiny jsem zároveň po celou dobu soucítil a místy mi jich bylo skutečně líto – kupříkladu, když se slibné rande s potenciálními novými fanynkami (díky nimž by fanklub narostl o 200 procent) vyvrbí v cosi zpětně suše popsané jako „Noví fanoušci nám dali drogy a chtěli s námi trojku“. Rozkošné. 90% (13.05.2008)