Bílá paní

Neviem prečo som sa tomuto filmu tak dlho vyhýbal. Mal som totiž zafixované, že sa jedná o niečo v štýle Noc na Karlštejne. Cítim sa teraz ako kultúrne hovado. Ono totiž z hľadiska marxizmu-leninizmu sa nejedná o klasicky strihnutú ľudovú českú komédiu, ale o mix alegórie a civilnej komédie českej novej vlny. Je neviem či smutné, alebo vtipné, že aj dnes je tento film nesmierne aktuálny. Ak by sa točil remake, mohlo by sa jednať o niečo okolo eurofondov, z obrazu by mohla vystupovať napríklad Merkelová... (15.12.2015)

Bílá paní je čistokrevná satira, ostrá jak bič a řemeslně dokonale zvládnutá, rozhodně vůbec nejlepší Podskalského film. Nepochybně tomu velmi napomohla skvěle napsaná předloha a účast těch nejlepších tehdejších herců, kteří navíc hráli jak o život. Není divu, jen málo co mohlo v době natáčení tak jednoznačně rezonovat s obecnými pocity většiny obyvatel. Přitom stačilo zdánlivě nesmírně málo, vždyť socialistický režim byl absurdní a nechtěně komický tak nějak sám od sebe, stačilo použít mnohokrát omílané fráze v jiných souvislostech, aby jejich prázdnota zazářila ve vší nahotě... Celkový dojem: 85% (10.11.2011)

V šedesátých letech se nejspíš nálada ve společnosti vylepšila. Hrůzné časy 50.let byly pryč. Tři roky před Pražským jarem vznikla tato satira, která je opravdu přesná. Lidé ve vysokých funkcích moc nechtějí aby lidé přemýšleli, radši jim mažou med kolem pusy a manipulují. No a občánkovi, který chce mluvit pravdu hrozí jenom problémy. Dají se tady najít naprosto přesné paralely s činnostmi tehdejšího režimu (divadelní hra, která má divákovi vnuknout ,,jedinou´´ pravdu.) Bilá paní je ovšem komedie a vše je podáno jenom s velkým humorem, ironií a cynismem. Někdo vtom ani politiku vidět nemusí. Film funguje i jako univerzální taškařenice, která neustále překvapuje svou bláznivosti, má naprosto vražedné tempo, geniální dialogy a obejde se bez jediného hluchého místa. Výborně jsem se bavil. O plném počtu hvězd nemůže být pochyb. (18.07.2019)

"To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček," prohlásil František Vláčil na adresu Juráčkova Případu pro začínajícího kata. Totéž by se dalo říct o Bílé paní, vynikající satirické komedii z pod režijní taktovky komediálního klasika Zděnka Podskalského, jež pranýřuje nešvary socialismu přímo s rozkošnickou krutostí. Třeba vidět! "To není pravda" - "Cože?" - "Že to není pravda." - "Vy s tim naděláte. To von ví přece taky. Ale copak to může říct? - Ať žije předseda!" (09.05.2006)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)