Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)

(více)

Recenze (312)

raroh 

všechny recenze uživatele

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Smutné je, že dnešní politické prázdno nejde ani nějak vtipně satirizovat, anžto je samo o sobě dosti hořce vtipné Bílá paní je v rámci zcela "nepozitivní a nekonstruktivní politické satiry"  naprostý skvost a nejen v ní, ale i  tzv. humoru prostém, tedy druhu legrace, která je dnes před vyhynutím.  Protože, slovy soudruhů, "nejsou lidi".  Ale mostů máme zase víc než potřebujem... ()

Reklama

ClintEastwood 

všechny recenze uživatele

Co ty lidi všechno neukradnou? Po druhé světové válce (a obzvláště po roce 1948) naše kinematografie otočila o 180 stupňů, do filmů se začala vkrádat propaganda komunistického režimu a některé byly točeny pouze za účelem politického a ideologického zviditelňování jednotlivých osob, myšlenek, ideálů a vůbec celého totalitního aparátu. I přesto se v 50. a 60. letech dá najít několik klenotů, které vyčnívají nad ostatními nadčasovým humorem, zahalenou nadsázkou (zde zcela obnaženou) a ironií, kterou občas komunisté ihned nepostřehli a tyto filmy mohly (a stále můžou) bavit miliony diváků. Jedním z nich je Bílá paní od Zdeňka Podskalského, která je ukázkovou satirou. Tohleto platim já, protože inteligenty, ty my taky potřebujem! ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

"To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček," prohlásil František Vláčil na adresu Juráčkova Případu pro začínajícího kata. Totéž by se dalo říct o Bílé paní, vynikající satirické komedii z pod režijní taktovky komediálního klasika Zděnka Podskalského, jež pranýřuje nešvary socialismu přímo s rozkošnickou krutostí. Třeba vidět! "To není pravda" - "Cože?" - "Že to není pravda." - "Vy s tim naděláte. To von ví přece taky. Ale copak to může říct? - Ať žije předseda!" ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Spisovatele Karla Michala zná dnes už jen málokdo, povídku Jak Pupenec ke štěstí přišel, která posloužila jako předloha, tím méně. To jen svědčí o genialitě Zdeňka Podskalského, s jakou se zhostil tohoto filmařského úkolu. Irena Kačírková hrála v poměrně málo filmech, které dnes stojí za pozornost, o to více můžeme být rádi, že si její osobnost můžeme v Bílé paní vychutnat. A to přesto, že její úkol byl zde poměrně sporý - jen aby tam byla, aby byla půvabná a obestřena tajemstvím, což se podařilo dokonale. Ostatní herci hráli typy známé i z jiných filmů, přesto zde nepůsobí obehraně (například Miloš Kopecký opět jako vypočítavý padouch, Jiřina Bohdalová opět jako jednoduchá žena z lidu). Excelují i herci v epizodních rolích (třeba Darja Hajská). Kouzelný je kratičký rozhovor mezi Brodským a Chramostovou: "Maminko, tak pravda zase jednou zvítězila." - "Ty kurevníku!" Svým způsobem je ten film strašně zpolitizovaný. Od začátku do konce padají hlášky, které pranýřují tehdejší režim. Což je na rok 1965 velmi odvážné. Přesto je to od začátku do konce neskutečně vtipné. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (7)

  • Kostel, kam se jde stará Blažková (Darja Hajská) pochlubit farářovi, že jí Bílá paní přičarovala vodovod, a kde ji farář přesvědčí, že to nebyla Bílá paní, ale že vodovod má díky Městskému národnímu výboru, je kostel sv. Jakuba v Kasejovicích. Dále se filmovalo také v Blatné. Psychiatrická léčebna se nachází v Praze Bohnicích. (Cucina_Rc)
  • Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
  • Katelán (Vlastimil Brodský) si bere v 16. minutě filmu při noční procházce zámkem halapartnu s plnou čepelí, o chvíli později drží ale v ruce halapartnu s čepelí proděravělou vzorem. (rakovnik)

Reklama

Reklama