Kam čert nemůže

Provokace tehdejších socialistických pohlavárů, nebo jen naivní dílko své doby, symbolizující novou vlnu odlehčených komedií s prvky mystična? V každém případě se od obou možností skýtá určitá porce. Už obsazením Horníčka, herce, který svým intelektuálním vzezřením rozhodně nepředstavoval typického muže z lidu, se nejednomu socialistickému cenzorovi udělala před očima tma. Debutující Jana Hlaváčová si teprve svůj hvězdný chodníček slávy poměrně směle vyšlapovala, když ve své roli "pekelnice" do puntíku splnila požadavky scénáře. Zvláštní rozkol mezi ní a Horníčkem je na filmu tím nejdůležitějším aspektem. Hlaváčová postupně sráží Horníčkův nežádoucí antisocialistický postoj. Závěrečná scéna útěku ze sklepa, kdy Hlaváčová stojí Horníčkovi na ramenou a ten je po krk ponořený do vody, je přímým symbolem vítězství vládnoucí strany nad všemi, kteří by se jí chtěli postavit. A to Horníček ještě dopadl dobře. Představte si, že by po něm "jezédáci" přejeli traktorem. Naštěstí se většina vedlejších postav chovala natvrdle a tím vzniklo nejedno roztomilé nedorozumění. Hororové prvky zde slouží jen jako jakýsi prostředek ke groteskně-absurdním situacím. Je s nimi nakládáno dost naivně. Tvůrci vycházejí z toho, že divák tehdy neměl úplně plnohodnotný přísun informací o záležitosti Faust. Náramně se jim tedy hodí vyvolat mrazení záběry na strop, kterým údajně byl do pekla odnesen Faust, a v podstatě tak přiživí tezi o existenci pekla. Film však důkladně dbá na to, aby nedošlo k rozvíjení otázek souvisejících s možným demoralizováním socialisticky naladěného diváka a v podstatě za celý film nedovolí rozvinout divákovu fantazii, jak by to v takové instituci pekla mohlo případně vypadat. Vyvolání divákových obav zde dochází dost primitivní formou. K tomu všemu je Hlaváčová namaskována tak, aby divák skutečně byl mystifikován tím, že má pletky s nadpřirozenými mocnostmi. Nápad sice ucházející, ale vystavět na něm v podstatě celý film, mně nepřijde dvakrát nápadité. Však také vlivem své scenáristické jednostrunnosti film často dějově stagnuje. Až se děj přehoupne z města na venkov, plně se projeví důrazně zdvižený rudý prst cenzora nenechat film v intencích filosofického bloumání, ale právě naopak, vyzrát nad všemi nečistými silami socialistickou uvědomělostí a pokrokovým smýšlením, i když geniálně zahrané postavy pánů Brodského a Sováka mají fištrón téměř podprůměrný. Do toho groteskní pan Hrušínský, aby se nezapomnělo, že soudruzi myslí i na profese s vysokoškolským vzděláním. Z filmu sice vyřazuje pohoda, ale taková ta socialistická. Hravě si dokážu představit, jak na film chodily svazačky, které za frenetického jásotu a potlesku po promítání v socialistickém kině s tvrdými dřevěnými sedačkami a zápachu z neomítnutých zdí daly zašukat soudruhům z ústředí jako projev oddanosti své vlasti a socialistickým morálním hodnotám. Ani chytrý buřič Zdeněk Podskalský film nedokázal zbavit určité "komančské" podbízivosti, ačkoliv film je natočen řemeslně na úrovni a na svou dobu novátorsky. I tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu, že mě tenhle film nikdy příliš nepobavil. 40% (14.04.2015) (méně) (více)