Světáci

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce. (10.01.2018)

Vedle komediální stránky by se nemělo zapomínat ani na spoustu skrytostí a narážek. Vůbec celé téma toho, čím by se socialistický člověk rád stal, téma intelektuálů, těch, kteří moc vědí, a proto ještě nyní sedí, a vdov po prvorepublikových bankéřích je výsostně odvážné. Však také Oldřich Nový o Únoru, který mu toho tolik vzal, mluví dost často a dost otevřeně. A všechno jenom jako skvostný podprahový vjem z toho nejčistšího humoru - i kultivovaný Vlastimil Brodský svého fasádníka z Velhartic zvládá nasprosto s přehledem. (05.07.2005)

Tuhle hudební komedii považuji za naprosto geniální! Ačkoliv nemám příliš rád obvyklou poetiku komedií pana Podskalského (mimo třech čestných výjimek, které jsou ale vždy svázány ještě propojením s jinými tvůrci - Světáků, Kulového blesku a Bílé paní pro mě zosobňuje pokleslou televizní normalizační zábavu), tady došlo k naprosto unikátnímu propojení hudební složky, laskavého, inteligentního humoru a úžasných komediálních hereckých výkonů - zlatá éra československého filmu tu vykrystalizovala ve své komediální podobě! Film je tak nabit humorem, ale i satirou, tedy sžíravě zraňujícím poselstvím - kolik takovýchto (pseudo)intelektuálních snobů denně ještě pořád i dnes chodí kolem nás, kolik takovýhle světáckých rádoby intelektuálních plků můžeme ještě pořád zaslechnout... Nejlepší herecká generace a doslova Liga Mistrů českého filmového herectví (navíc poslední z velkých filmových návratů Oldřicha Nového). Krásný, opravdu krásný film... (27.05.2007)

Když jsem v prvních pěti minutách slyšel už asi čtvrtou versi písně o neonech v Praze, dostal jsem neblahé tušení, že Světáci dobře nedopadnou. Naštěstí mne pánové Sovák, Brodský a Libíček (a později i dámy Bohdalová, Jirásková a Janžurová) záhy přesvědčili o opaku. Sice se mi ke konci to jejich hraní, že jsou něco víc, začalo přejídat, ale i tak jsou Světáci velmi přijemným, sympatickým filmem... 80% (09.07.2012)

Pamätám si, ako sme sa s priateľmi na tomto filme dobre zabávali počas jeho premiérového uvádzania v kinách. Predstavoval pre nás také falošné uistenie, že napriek všetkému bude pokračovať aspoň dobrá zábava. Preto sme si neuvedomovali (a aj keby, tak by sme boli ochotní prepáčiť), že celý film je iba vynikajúco zahraným úbohým scenárom. Dnes patria Světáci k filmom, u ktorých moje mladícke spomienky výrazne kontrastujú s aktuálnym zážitkom. Aj pridelené tri hviezdičky sú najmä výrazom mojej konformnosti. (03.05.2010)