Ženu ani květinou neuhodíš

Námětově zajímavá komedie Zdeňka Podskalského, který si ve filmu i zahrál nervozního řidiče. Nejvíce mne zaujal závěr filmu, kdy Vlastimil Brodský prchá před všemi ženami na bezpečné místo. Za povšimnutí stojí i velmi dobrá scénická hudba realizována vokálním souborem. Je velmi příjemná a k filmu se dokonale hodí. (27.12.2010)

Tenhle film mám strašně rád. Nekladl si žádné velké umělecké ambice, ale je to podle mě parádní oddechovka na víkendový večer. Trojka pana Podskalského "Ženu ani květinou neuhodíš, Bílá paní, Světáci" je podle mě v žánru komedie to nejlepší, co tady v 60 letech vzniklo. A hudební složka tohoto filmu je parádní. Holt další film, na který se mohu dívat pořád a neomrzí mě. (31.12.2008)

Příběh se striktně drží hesla: ´Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´. Není radno, aby ženáč středního věku proháněl ženské sukně, aby se to nakonec proti němu všechno nespiklo. Zdeněk Podskalský st., kterého si lze všimnou coby řidiče v autě na křižovatce klepajícího si na čelo, pojal film nenáročně s určitým nadhledem a humorem sobě vlastním. Znamená to tedy, že v ničem netlačil na pilu a všemu ponechal svůj přirozený vývoj. Scénář mohl být o něco lépe zpracovaný, ale jelikož je autorem sám veliký scenáristický guru Jaroslav Dietl, je zřejmé, že příběhu úmyslně ponechal typické češství a nadsázku. A asi právě proto film nijak nestárne a má co říct i dnes. (06.10.2020)

Tak já nevím ale moc mě tohleto Brodského Donchuánství proti své vůli nevzalo, film byl místy opravdu vtipný, dialogy zdařilé (režisér Podskalský a Dietlův scénář byly jistě zárukou), líbila se mi moc např. mladá šestadvacetiletá Jana Brejchová (zde opět po boku svého tehdejšího manžela), jako puberťačka byla kouzelná (starší pánové, jistě vědí, jak to občas chodí, když si někam vyrazí s mladší, ještě nácti-letou milenkou), ale film i tak jako celek na mě působil neslaným-nemastným dojem, občas nuda, pomalu se to vleklo, co mě na něm fakt otravovalo, tak to byly všecky ty hudební scény komorního souboru. Neříkám že film je svým tématem u některých skupin stále aktuální ale jako na celek na něj jistě zapomenete hodně brzy, platí pro něj totiž to známé jednou a dost.. (18.12.2009)

Vlastimil Brodský v roli "donchuána proti své vůli" je doslova k popukání, a ve scénáři je jinak řada velmi vtipných hlášek, takže jsem to na dlouhou dobu viděl na plný počet hvězdiček. Leč ten závěr, kdy i v tom vztahu Ludvíka Podzimka s mladičkou Janou Brejchovou se opakují typově pořád ty samé situace jako s jeho předchozími ženami/milenkami, mi už připadal maličko jako nastavovaná kaše.  A najednou ty jednotlivé výlevy z jejich společného vztahu byly až moc zkratkovité. Stejně tak mi v závěru už trochu lezla na nervy jinak ze začátku výborně svěží a chytlavá vokálová hudba Evžena Illína. Ono když se něco furt opakuje, tak se i to nejlepší "jídlo" přejí...Co jinak ale jako milovník vážné hudby oceňuji, byly všechny ty scény ze zkoušek i koncertů komorního orchestru. (14.11.2023)