Ženu ani květinou neuhodíš

Tenhle film mám strašně rád. Nekladl si žádné velké umělecké ambice, ale je to podle mě parádní oddechovka na víkendový večer. Trojka pana Podskalského "Ženu ani květinou neuhodíš, Bílá paní, Světáci" je podle mě v žánru komedie to nejlepší, co tady v 60 letech vzniklo. A hudební složka tohoto filmu je parádní. Holt další film, na který se mohu dívat pořád a neomrzí mě. (31.12.2008)

Na môj vkus dosť uspievané - humoru pomenej,skôr exhibícia Jany Brejchovej -priemerný film.Za č-b prevedenie a 6O-te roky o hviezdičku naviac. Komédia je silné slovo - snáď veselohra by svedčalo označeniu viac.moja zaujímavosť: Herci Jana Brejchová a Vlastimil Brodský reprezentovali snímku na filmovom festivale v Utrechte a Amsterdame. Pripojiť sa k nim mal i režisér Zdeněk Podskalský, no nakoniec pre tému zobrazenú vo filme necestoval, lebo to malo paralelu s jeho osobným životom. (dyfur) Film bol výrazne zostrihaný o scény na tému "manželské jarmo", a to bez dovolenia režiséra Zdenka Podskalského. Snímku v zostrihanej verzii videl i Vlastimil Brodský a daný zásah zhodnotil ako veľmi prínosný. (dyfur) Film sa natáčal na viacerých miestach Prahy a v meste Písek. (dyfur) (30.12.2013)

Příběh se striktně drží hesla: ´Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´. Není radno, aby ženáč středního věku proháněl ženské sukně, aby se to nakonec proti němu všechno nespiklo. Zdeněk Podskalský st., kterého si lze všimnou coby řidiče v autě na křižovatce klepajícího si na čelo, pojal film nenáročně s určitým nadhledem a humorem sobě vlastním. Znamená to tedy, že v ničem netlačil na pilu a všemu ponechal svůj přirozený vývoj. Scénář mohl být o něco lépe zpracovaný, ale jelikož je autorem sám veliký scenáristický guru Jaroslav Dietl, je zřejmé, že příběhu úmyslně ponechal typické češství a nadsázku. A asi právě proto film nijak nestárne a má co říct i dnes. (06.10.2020)

Půvabně zlomyslná komedie. O trampotách hudebníka Ludvíka Podzimka (dobrý Vlastimil Brodský). který plně podtrhuje přísloví: tichá voda břehy mele. Na první pohled ostýchavý člověk se rád otáčel za každou sukní a navazoval s nimi známost. Při pohledu na půvab ženy ho přepadala slabost, jejímž prostřednictvím se mu do náruče vrhali další a další ženy. A i když mladá konferenciérka Bohumila Jamborová (dobrá Jana Brejchová) umně a lstivě zaťala svůj drábek a snažila se ho dotáhnout ke svému plánovanému cíli, stejně nedokázala zabránit Ludvíkovi v dalších krásách ironického života. Dalšími ženami kolem Ludvíka jsou známá Helena Drozdová (Jiřina Bohdalová), která pro Ludvíkovu manželku byla neprávem tou poslední kapkou v jejím nešťastném manželství. Dále velmi upřímně hovořící dáma Dáša (Květa Fialová), bývalá Ludvíkova spolužačka Blažena (Karolina Slunéčková), se kterou se nedokázal nikdy rozejít, a Ludvíkova manželka Zdena (Slávka Budínová), pro kterou bylo soužití s Ludvíkem nad její síly. Z dalších postav stojí za zmínku spoluhudebník Břetislav (Jan Libíček), zhrzený dirigent Arnošt Moravec (Josef Zíma), rekvizitář Čapek (Vladimír Hlavatý) a zmatený strážmistr SNB (Vladimír Menšík). Příjemné, vtipně ironické, jemně bláznivé. (08.03.2011)

Tak já nevím ale moc mě tohleto Brodského Donchuánství proti své vůli nevzalo, film byl místy opravdu vtipný, dialogy zdařilé (režisér Podskalský a Dietlův scénář byly jistě zárukou), líbila se mi moc např. mladá šestadvacetiletá Jana Brejchová (zde opět po boku svého tehdejšího manžela), jako puberťačka byla kouzelná (starší pánové, jistě vědí, jak to občas chodí, když si někam vyrazí s mladší, ještě nácti-letou milenkou), ale film i tak jako celek na mě působil neslaným-nemastným dojem, občas nuda, pomalu se to vleklo, co mě na něm fakt otravovalo, tak to byly všecky ty hudební scény komorního souboru. Neříkám že film je svým tématem u některých skupin stále aktuální ale jako na celek na něj jistě zapomenete hodně brzy, platí pro něj totiž to známé jednou a dost.. (18.12.2009)