Warrior

Po loňském Fighterovi další sportovní drama. Lepší horší? Hlavně jiné. Box je nahrazen atraktivními smíšenými bojovými uměními (nebo jak to popsat). Ten obrovský hype kolem 98 % je/byl jako vždy přehnaný, na druhou stranu si Warrior zaslouží pozornost snad každého. Není totiž jen sportovním dramatem, ale hlavně (velmi typickým) americkým příběhem o lidech, jejich cestách životech, rozhodnutích a dalších palčivých otázkách. Filmu vedle pevné ruky O'Connora (jeho Miracle byl podobně brilantně natočený a zde přidává i velmi televizní atmosféru) a herecká trojice Hardy-Edgerton-Nolte. Všem třem to jde skvěle, i když každý hraje na jinou notu. Nejvíc však asi většinu zaujme právě Hardy, přestože si myslím, že jeho role nebyla zas tak bůhví jak těžká a postava typického rebela s příčinnou má až přehnanou popularitu (a já bych takového člověka míjel obloukem). Na poměrně dlouhém filmu mi však vadila především průhlednost děje, v kterém se po 140 minut nestane nic, co váš překvapí. Je to škoda, protože tu prostor byl: Současně jsem měl dojem, že scénáristé trochu více nadržují Mr.C, ale proč ne, je to americký film a on je americký učitel od rodiny, co jako většina američanů nestíhá platit hypotéku;-)). Čímž se elegantně dostávám k hloubce a přesahu filmu, který reflektuje dost bolavých míst současné americké společnosti a hlavně (!) nedává odpovědi a ani zdaleka neprozradí tolik, kolik by diváka zajímalo. Možná i proto, bude druhé shlédnutí dost zajímavé. PS: nezapomeňte v životě odpouštět:) (10.12.2011)

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)

Ze všech boxerských a zápasnických filmů, jaké jsem zatím viděla, na mě od dob Rockyho žádný nezapůsobil tolik, jako právě Warrior. Dalo by se říct, že schéma Válečníka je založeno na klasickém Hollywoodském postupu "rodinného dramatu," v němž léta nevyslovené křivdy a narušené rodinné vazby jsou základním stavebním prvkem. V průběhu filmu se začnou divákovi utajované pravdy a vztahy mezi členy rodiny postupně ukrývat, emoce nabývají na síle a celý film graduje ve strhujícím a emotivním závěru. Toto je případ právě i Válečníka. Jenže celé toto velké klišé je velmi vkusně a nenásilně převálcováno parádním scénářem, z něhož jsem snad ani na okamžik nepocítila křečovitost, jen tu krutou realitu, i hlavním obsazením, kterému kralují pánové Hardy (luxusně nabušený:), Edgerton a Nolte. Zejména pouto i konflikt mezi oběma bratry je vystavěn mistrovsky. Závěrečný souboj mě dostal a vehnal mi slzy do očí. Jakmile začala hrát píseň About Today, bylo mi jasné, že tohle skončí slzami:) To, co mi chybělo ve Wrestlerovi i Těžké váze, mi Warrior bohatě vynahradil po všech směrech. (12.10.2013)

Fighter - Real Steel - Warrior. Letošní rok patří ringu a tahle pomyslná tématická trilogie si nemohla přát lepší zakončení. O'Connor bůh ví odkud vytáhnul prvotřídní drama, ve kterém se hraje i bojuje jako o život a které má i s tak přehnanou symboličností (bílá vs. černá tu vážně bije do očí) nečekaně velký záběr. Strhující finále a fenomenálního Hardyho snad ani netřeba zmiňovat. 9/10 P. S.: Batman má problém. A velkej. (01.12.2011)

Zrádně povědomá dějová šablona, chlapský pot v každé minutě a problémy, které vám navždy zůstanou koukat z očí. Warrior je na první pohled jakýmsi scénáristickým kalkulem. Bere si z různých dějových premis slavných boxerských dramat a všechno balí do témat, na která slyší diváci i kritici. Protne se tu Irák, hrdinství, trauma, střední škola, dluhy, alkoholismus a v centru všeho zůstávají ty nejpevnější rodinné hodnoty obalené kolem trpkých vzpomínek. Jenže ono to funguje a to tak, že dokonale. Gavin O'Connor se z Hokejového zázraku poučil, že některé emoce fungují lépe naznačené a beze slov a s každou další scénou, která zabředává do rozbitých rodinných vztahů, stupňuje atmosféru neutuchajícího fandění a touhy po usmíření. A v neposlední řadě má v první linii Toma Hardyho, který svou nosorožčí silou rozbije všechny pochyby. Těžko říct, čím to je, že chlapi tak snadno podlehnou ve chvíli, kdy se ozve charakteristický zvuk rány dopadající na osvalené tělo, ale ten adrenalin, který ve mně během každé výraznější bitky vystoupal, by mohl pohánět nějakou oblastní elektrárnu. Když při finálním songu vybublají i ty nejskrytější vzpomínky a city s nimi spojené, není už proti síle tohoto vyprávění obrany. (09.12.2011)