Zima za války

Tohle absurdní "odbojářské" drama snad bylo stvořeno na lysohlávkách, stejně jako většina zdejších pochvalných komentářů. Nehodlám se unavovat vypisováním všech směšností (vrcholy byly pád na kole pod led, když měli autoři dojem, že se jim to začíná vléct, indianajonesovská lesní honička, "nečekané" odhalení a ručkování po mostě), snad jen tolik, že představitel hlavního hrdiny chvílemi připomínal patnáctiletého Standu Grosse, což celou podívanou činilo ještě o kapku zvrácenější. (08.03.2012)

Na tohle téma už toho bylo tolik...a WINTER IN WARTIME nijak kladně nevybočuje. Je to jen další takový v řadě = Rok 1945, Holandsko okupované nacisty, do toho pád anglického letadla, z kterého uniká anglický výsadkář. Trochu neočekávaná zápletka v rodině chlapce, který se snaží zachránit výsadkáři život…to je celé, nic zvláštního, co by přineslo něco neokoukaného do podobných vod. (20.11.2011)

Válečné drama trochu jinak. Hrdinou snímku není žádný Zajcev, kapitán Miller nebo Oscar Schindler, ale obyčejný mladý kluk Michiel, který se učí slovu "válka". Celý snímek se točí kolem něj. A to je obrovské pozitivum. Není to žádná vedlejší dětská postava, ale hlavní postava plná odhodlání, psychické síly a odpovědnosti. Už "Chlapec v pruhovaném pyžamu", který je vystavěn na dvou dětských postavách mě velice bavil. Tenhle je sice o něco horší, ale není to nijak přehrávané, patriotské, ale ani Vás neušetří nějaké té myšlenky nad tím "Co bych dělal v této situaci já?". A ještě bych měl určitě vychválit soundtrack, který provázel celý film. Nevím jestli to byla práce pana Donaggia, ale pokud ano, tak to se mu povedlo. Určitě stojí za zkouknutí. 75% (21.01.2012)

Nizozemí, časné jaro, poslední rok války. Dospívající chlapec Michiel jedné noci z okna svého pokoje zahlédne na noční obloze klesající Mosquito RAF s hořícím motorem. To nouzově přistane na nedaleké louce u lesa. Jeden ze členů osádky nevyskočí a zahyne ve vraku letounu, druhému se ač je raněn podaří vyskočit. Uvízne však na padáku v koruně jednoho smrku. Shodou okolností jde kolem německá hlídka a letec Skopčáka zastřelí. To však Michiel neví. Ráno se jde s kamarádem podívat k doutnajícímu vraku, odkud je však vyžene německá hlídka hlídající letoun. Hoch je čím dál více frustrován chováním otce, který je starostou vesnice a který se k Němcům chová až přátelsky. Proto se zaraduje, když mu jeden starší kamarád předá tajemný balíček s tím, že když se večer pro něj nevrátí, má jej adresátovi předat Michiel. Zima za války je dalším z mnoha snímků o dospívajícím chlapci, který ještě není mužem, válku vnímá spíše jako dobrodružství a rád by vykonal nějaký statečný čin. Vše bere s nadhledem do doby, kdy je poprvé zaskočen německým terorem. Incident se zastřeleným vojákem totiž postupně nabírá na obrátkách a německé zuřivosti. Jak film dopadne, nebudu spoilerovat. Přes zprvu se slibně vyvýjející se válečné drama jsem však v polovině musel občas kroutit nechápavě hlavou... Ještě bych zavřel oči nad neohnutými vrtulemi Mosquita, nezatemnělými světlomety německých aut v noci... Ale ta honička dročky s BMW sajdkama s těžkejma MG, nebo závěrečný až Houdiniovský útěk pod mostem... Němci nebyli pitomci. Na okupovaných územých západní Evropy se jim prakticky podařilo zlikvidovat domácí odpor. Proto mne výše zmíněné ve filmu iritovalo. Něco takového bych čekal ve Velkém flámu (1966), ale to jsme někde jinde... Škoda. Za mne to jsou jen tři píkové karty s pinups girls. * * * (31.10.2013)

Tento holandský film z vojnového obdobia rozohráva partiu pomaly, ale počas celého filmu si drží slušný nadpriemer. Dobre fungujú vzťahy medzi otcom, synom a strýkom. Bojových či akčných scén tu prakticky niet, ale dobré dialógy a uveriteľné postavy to všetko vynahradia. Posledné slová strýka o možnosti, ktorú chlapcov otec nevyužil, odkrývajú pre mnohých dnes bezvýznamnú vlastnosť - a to česť. To, že sa o osude otca dozvedáme iba sprostretkovane z druhej ruky bez nejakých hrdinských rečí a pátosu poriadne pridalo na hodnovernosti a zároveň je to taká šikovne hodená rukavica svedomiu diváka s otázkou :" Ako by si sa zochoval ty?". Hovorím za seba , že rovnako ako chlapcov otec . Nemohol by som inak. 80%. (27.04.2011)