Séraphine

Viděla jsem na TV5 předávání Césarů, kde si pro ně přišli za tento film tuším 8x, takže jsem byla samozřejmě zvědavá, jestli oprávněně. A myslím, že ano. Film je velmi zvláštní nejen svou "hrdinkou", která opravdu není moc sympatická a je celá taková divná (výtečně zahraná), ale hlavně poetickou kamerou a pomalým až letargickým tempem vyprávění. Tak jako ocením, když někdo udělá v divadle Figarovu svatbu v dobových kostýmech s brokátem a fižím a ne v maskáčích a se samopaly, jak to teď dělá každý, tak jsem nadšená, když v dnešní módě střihačských orgií, záběrů nevímodkud a jejich přesného odsekávání uvidím zpomalený film a vím, že ta pomalost má smysl. Úplně cítíte tu únavu utahané posluhovačky, posedlé malířky, jakousi letargii, já nevím, jak to napsat. Pro mě opravdu zážitek a nádherný film. (13.01.2012)

chudák Seraphine, skoro to vypadá že nemá, čím by běžného diváka zaujala. Není mladá ani krásná, nesžírají ji vnitřní běsové ani vášnivá láska, nepodlehne ani náklonnosti k drogám, ani ji nepřeválcuje sláva a uznání velkého světa, tak jak jsme zvyklí z životopisných filmů slavných osobností. Tady sledujeme úplně jiný příběh - starou, nevzdělanou a velmi chudou ženu, která celý život slouží jiným, o kterou se nikdo nezajímá a která přes to všechno má svůj bohatý vnitřní svět. Stačí se jen dívat a poslouchat. (28.06.2011)

Máme tu životopis umelkyne, ktorá sa vymyká bežným predstavám o nadaných ľuďoch. Aspoň v tom zmysle, v akom sú nám bežne zobrazovaní vo filmoch. Seraphine je citlivá, nepríliš múdra, postaršia a navyše už ťažko príťažlivá žena, ktorá celý život pracuje ako slúžka a berie to ako fakt. Ani by ju nenapadlo svoj talent prezentovať na verejnosti a nebodaj na ňom aj zarábať. K tomu potrebuje niekoho ďalšieho, kto by sa toho ujal. Taký človek sa našťastie našiel a vďaka Uhdemu môžeme dnes sledovať tento životopisný portrét a zistiť si niečo aj o tvorbe Seraphine. Film pôsobí trochu televízne, trochu akademicky a trochu ako art, našťastie to ale v tejto kombinácii funguje a netreba dodávať, že film stojí na hereckých výkonoch. Pri Yolande Moreau vôbec nevnímate, že sa jedná o hereckú kreáciu, proste máte pocit, že sledujete skutočnú historickú postavu. (14.03.2015)

Vskutku zvláštní bytost ta Séraphine byla. Téměř nevzdělaná uklízečka a pradlena puzená neodbytně k malování. Už jenom tohle je čiročirý zázrak. Hlavní hrdinka je vystižena přesně, obdiv k takovému herectví, které dokáže zobrazit naivitu i šťastné prožívání prostých radostí, stejně jako padání do hloubek zvláštní mysli, které už běžný svět nesnese. Ta žena skutečně uměla mluvit spíš s anděly než s lidmi. Snímek dobře vystihuje i dobu a prostředí, ve kterém Séraphine žila, možná k její škodě, protože ona by se hodila spíš do časů raného křesťanství nebo gotické zbožnosti. Pokud by ji tedy rovnou neupálili. ___ Nedokázala jsem se však na film naladit. Jeho hloubavé a bloumavé tempo mi nesedlo, možná jen momentální náladou. Taky mi překáželo, jak na část filmu Séraphine téměř zmizela a vyprávění, které se dosud točilo kolem ní, najednou začalo popisovat život jejího objevitele. SHRNUTÍ: Když vám rozumí andělé, zatímco lidé ne. (19.02.2022)

Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% (11.03.2015)