Invictus: Neporažený

Clinte, sakra, tohleto jsi dělat neměl. Invictus na mne působí dojmem, že se pan režisér poté, co Akademie loni přehlédla jeho úžasné, osobité a nekorektní Gran Torino, naštval a rozhodl se natočit přesný opak - líbivý, pateteický, nemastný a neslaný film. Na Oscarech možná uspěje, ale fanoušky tak akorát zklame. Všichni se objímají a usmívají, Mandela buď kyne rukou davům anebo předává svá moudra. Neuvěřitelně předvídatelný, nezajímavý a zapomenutíhodný snímek. Stejně jako jsem loni doufal, že Gran Torino nějakého Oscara získá, tak letos si přeju, aby tenhle kalkul skončil v propadlišti dějin. Tři hvězdy za provedení a podobné věci... ale palec rozhodně dolu. (27.12.2009)

Film dle očekávání. Uzavřené drama, které nám před závěrečnými titulky nepotřebuje sdělovat žádné doplňující informace. Vše, co chce říct, říká Eastwood dvěmi hodinami soustředěného, na hercích postaveného vyprávění. Žádné dějové odbočky, dvě důležité postavy, jedna báseň, jeden sport a nadčasová myšlenka. Protože politiku film zjevně řešit nechtěl, nebezpečí atentátu, které Mandelovy hrozilo, je chytře zpřítomňováno postavami rasově smíšených bodyguardů. Ti se ve finále společně s miliony Jihoafričanů stávají pro kameru vděčnějšími objekty než aktéři klíčového zápasu. Poselství má přednost před zábavou, i v tomhle zůstal Eastwood mile starosvětský. Na Nepodmanitelného (jak by zněl alternativní překlad originálu) se dívá dobře, Freeman i Damon hrají se vzájemným respektem, africká hudba bere jako tradičně za srdce, ale stejně mi všeho, emocí, akce, napětí, přišlo na film, jehož největší ambicí nemá být uvedení na HBO v neděli večer, trochu málo. 70% Zajímavé komentáře: Subjektiv, Sobis87, Cubinho (29.04.2011)

Ano, souhlasím s ohlasy, že je a bude přetěžké překonat laťku nastavenou Gran Torinem. Potvrzuje to však fakt, že pojem Clint Eastwood je zcela samostatnou kategorií, se kterou mohou ostatní jen těžko soupeřit. Pokud tedy upustíme od srovnávání s jeho předešlými snímky (především pak s Gran Torinem, které máme ještě všichni v živé paměti), je na snadě přiznání, že jde o vysoce kvalitní záležitost. Clint ději opět vdechl ohromné lidství, nad čímž se podivuji u každého jeho filmu. Povyšuje tím pouhou podívanou na hluboký zážitek. A opět, opět nádherně emotivní hudba, na které i tentokrát spolupracoval se svým synem, jehož bylo možné vidět na podzim 2009 v Hradci Králové v rámci festivalu Jazz goes to town. Není přeci vrcholem umění oslovit člověka filmem, ve kterém není žádná zápletka a v němž je jasné, jak všechno dopadne? (14.03.2011)

Děkuji bohům a bohyním... Za duši svou nezlomnou... Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše..... Pohádka o tom, jak Nelson Mandela dokázal vyhrát MS v ragby. C. Eastwood propaguje osobnost člověka, který začal budovat NÁROD bez snahy se mstít menšině (která stále ovládala policii, armádu a ekonomiku), člověka, který sloužil zájmům národa a snažil se (za pomoci MS v ragby) změnit bílé i černé. JEDEN TÝM, JEDNA ZEMĚ! Tady jde o víc než o titul mistra světa! Jestli máte rádi politiku a sport, úžasnou atmosféru vyprodaného hlediště a pohádky – nemůžete prohrát! Navíc zjištění, že Clint kromě politickýho timingu zvládá náramně dobře i ten sportovní, stojí za to. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci se něco dozvědět o ragby. 2.) Nelson Mandela? O tom jsem slyšel, ale nikdo u nás doma ho neviděl. 3.) Chci vidět fandit Jihoafričany bez vuvuzel. 4.) Ještě jsem neviděl novozélandskou ,,HAKU“. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (21.03.2011)

Rugby vyloženě neholduji, ale v rámci právě běžícího MS ve fotbalu se jednalo o více než zdravé proložení potetovaných hereček z Brazílie tvrdými chlapy ze zaostalých zemí. Snímek byl dle očekávání naprosto klasicky eastwoodovský. Nelson Mandela byla postavička rozhodně zajímavá. Obsazení Morganem Freemanem byl naprosto úžasný tah, protože žádný jiný negr ze sebe nedokáže sypat budovatelská moudra s takovou kadencí. Úplně mě za srdíčko nechytila zhruba první polovina snímku, která je těžce politická. Jakmile se ovšem do děje v plné své síle vložilo rugby, tak už se na snímek dalo skvěle koukat. Zvlášť ocenit musím skvěle vybranou hudbu Eastwoodova synátora a i přiměřený příval emocí. Krásná ukázka toho, jakou moc jsme jako lidstvo dali sportu. To, že dokáže spojovat rozdělené národy jaksi úplně přesahuje hranice sportu. (07.07.2018)