Smrt čeká všude

Vojnová tematika nie je pre mňa až tak atraktívna, Hurt Locker je však prinajmenšom v istých aspektoch pozoruhodný film, pričom hlavnú časť pochvaly si za bezchybnú réžiu zaslúži Kathryn Bigelow. Bez ohľadu na to, že ľubovoľný muž na režisérskej stoličke by to možno nenatočil lepšie a že výber málo neznámeho hlavného predstaviteľa je v kontraste so známymi tvárami vo veďľajších úlohách v tomto prípade šikovným ťahom, ani drsné a realistické spracovanie s absenciou pátosu nedokáže úplne prekryť epizodicky roztrieštený a neinovatívny dej ba ani prevažne ploché a nezaujímavé postavy. Jedinou výnimkou je len Jeremy Renner, lenže navzdory uveriteľnosti jeho charakteru film postráda väčší ťah na bránku a nie je až tak strhujúci ako by byť mohol. Diváci cieľavedomovo vyhľadávajúci túto tému si zrejme prídu na svoje, žiadna žánrová evolúcia ako naznačujú ohlasy sa ale nekoná. Technicky výborne natočená záležitosť áno. (25.02.2010)

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

The Hurt Locker je dobrý film. Ale měla jsem s ním stejný problém jako s několika vysoce hodnocenými a oceňovanými filmy. Nevzbudil ve mně skoro žádné větší emoce. Nějak jsem se na něj nedokázala plně soustředit. A zhruba po polovině jsem ani nedokázala udržet neustále oči na obrazovce. Postrádala jsem nějaký příběh a více propracované charaktery postav. Co mě nejvíce zaujalo, byl Jeremy Renner. Pro mě navždy zůstane Dahmerem a když jsem ho v této roli před léty viděla, říkala jsem si, jestli se někdy dostane více do podvědomí diváků, protože na to rozhodně má. A tady se předvedl skvěle. Takže, je tento film na Oscara? Určitě. Ale ne na šest. Ať je tento film jakkoliv obdivuhodný na to, že jej natočila žena, z důsledku své politické problematiky či mírné kontroverznosti, rozhodně pro mě není natolik strhující, syrový a jedinečný, aby byl oceněn až šesti zlatými soškami. (11.04.2010)

Je mi záhadou, jak tahle brilantní pecka mohla zůstat stranou širší divácké odezvy. To, co znamenala Stoneova ´Četa´pro „druhý pohled“ na vietnamský konflikt, to znamená film Kathryn Bigelow pro současnou iráckou misi U.S. Army, pro její kluky, kteří se tam klepají o život a počítají každý den do konce služby. Film nemoralizuje, nepoučuje, jenom s velkou dávkou syrovosti a realističnosti nabízí krev, pot, frustrace, prach iráckých cest, strach ze smrti a všeobecnou paranoiu, kde i Iráčan s kamerou může znamenat potencionálního teroristu. Od doby Mendesova ´Mariňáka´ tady nebyl tak dobrý film s vojenskou tematikou. (13.05.2009)

Je The Hurt Locker kurewský nátěr, nebo kurewský nářez? Napřed si prosvištíme některá slovíčka. Kurewský nářez – válečná podívaná, kde se mezi sebou řežou lidská těla. Kurewský nátěr – válečná podívaná, kde se o sebe třou lidská těla. Z toho vyvěrá jediné. The Hurt Locker je kurewský nátěr. Nikoliv kurewský nářez. ____ Zatímco Star Trek (2009) využíval genius loci Star Treku a vyprávění Hvězdných válek, The Hurt Locker využívá genius loci Království (2007) a vyprávění Tobruku (2008), což jde ruku v ruce s dvojím: A, Mísí se tu euforická filmová fotogenie s dokumentaristickou úctou k srdci věcí samých. B, Nejde tu o vyklenutí příběhu, nýbrž o vyklenutí vztahů mezi vojáky, čemuž odpovídá seriálová technika vyprávění a segmentace příběhu do kratších epizod, zakončených zpravidla odstraněním bomby – ovšem film se obejde bez cliffhangerů, které by zanechávaly hrdiny v nejnapínavějších momentech a tím udrželi diváky u příběhu. O to tu nejde, podstatné je, jak se v průběhu filmu promění celá ta síť vztahů a hierarchie mezi vojáky, ne to, kdo a jak z nich zařve, tím by se síť vztahů pouze přeskupila, ale nezanikla – makromanagement příběhu a mikromanagement postav se ve filmu prohodil. ____ Utrpitelský pohled Jeremy Rennera, opsaný z tváře liverpoolského Gerrarda, není na místě, protože americká technologie pouze zmírňuje utrpení, které sama způsobila. (25.07.2009)