Max Manus

"Když jsi dokázal potopit Donau, sejdeš teď se mnou i tyhle schody". Je po válce a Max s nervy nadranc sedí opilý v místnosti a připíjí si na vítězství se svými mrtvými kamarády. Přežil. Proč, když nemá už pro co a koho žít? Tvrdá norská škola, z dnešního pohledu možná příliš sentimentální až patetická, ale dle mého přesto tvrdá. U nás v Protektorátě to bylo daleko daleko horší. Naši parašutisti to nepřežívali a podpora obyvatelstva byla díky dobré práci Gestapa také menší. Přesto bych si přál, aby i u nás vznikaly filmy o našich hrdinech, tak dobré jako Max Manus. Je dobré mít své hrdiny a ti naši (ti ze západní fronty) si svých 15 minut slávy jako Manus rozhodně neužili. 90% (17.11.2011)

K severskej kinematografii začínam mať čím viac, tým pozitívnejší vzťah. Ponúkajú totiž veľkú variabilitu žánrov, herecky sú takmer vždy stopercentní a režiséri točia cieľavedome tak, aby celok vyznel čo najpresvedčivejšie. Veľmi kvitujem hlavne herecké výkony, výber lokácií a prácu kulisára/rekvizitára, ktorý každú scénu detailne pripravil na natáčanie filmu z obdobia druhej svetovej vojny. 80%. (10.01.2010)

Těhle filmů z historie jsou kvanta a tenhle spadá do nejvíc zastoupené kategorie těch čtyřhvězdičkových. Těžko říct, jak natočit historický "podle skutečné události," film, aby to bylo něco víc (Schindlerův seznam?), než velmi slušná 80% záležitost. Nicméně, Aksel Hennie, muž malých rozměrů, ale velkého hereckého umu, je největší tahák a zároveň tahoun, hlavního hrdinu nemohli vybrat lépe. Další norský výkvět mu zdatně sekunduje (utkvěl mi Christian Rubeck, Nicolai Cleve Broch a Knut Joner, bratranec slavnějšího Kristoffera). Je to napínavé, dobře zahrané, zajímavé historicky, akční... Film sráží prostě jen to, že s ničím novým na poli zfilmované historie nepřichází, ale co tady furt vymýšlet, že... Za mě palec nahoru. (09.01.2017)

Jeden z mnoha důkazů, že v jednoduchosti je síla a nápaditost důležitější rozpočtu. Dvojce, jež nám přinesla nudné Sexy Pistols, udělala reparát se vší parádou. Přímočarý příběh norského válečného hrdiny je natočen civilně, ale bez odfláknutí, akce řízná a dynamická, kamera krásně přechází z detailní ručky a do malířského stativu (který ovšem občas skočí na koleje či jeřáb), lesy i města norská se postarají o zajímavý look a herci se postarají o divákovu víru v dobré konce. Rád bych zdůraznil, že tak krásně jednoduchý a fungující nostalgický závěr už jsem dlouho neviděl - až mi trochu cukla očka a chvíli jsem uvažoval o pěti hvězdách (jenže o těch se neuvažuje a film měl některé lehce vatovité momenty). Škoda, že čeští odbojáři takhle svěží, nostalgický a hrdost diváků posilující pomník nemají. Max bojoval ve Finsku proti Rusům a doma proti Němcům, jenže Hunové jsou jiná káva a odboj má jiná pravidla než otevřená válka, společné ale mají to, že abyste zvítězili, musíte hodně ztratit... 80% PS: Winge to sluší stejně jako v Cold Pray a Max je asi nejlepší film o umírání mladých kluků ve válce... (09.08.2010)

Odbojová činnost v Norsku stručně a jasně je přesně to, co by nemělo chybět mezi shlédnutými snímky každého zájemce o historickou biografii se vším všudy. Ale pozor, pokud hledáte akcí nabitý snímek, který Vás nebude ani na vteřinu nudit nudným tlacháním, filmu se vyhněte. Je to zkrátka čistokrevné epické drama s prvky akce, ale hlavním tématem je lidský příběh Maxe Manuse. Člověku až zatrne při tom konci, když si uvědomí, co oproti norským válečným hrdinům zkoušeli po válce ti naši. 85% = 4/5 (03.04.2011)