Max Manus

V roce 2008 si o svých národních hrdinech natočili film jak Dánové- Plamen a citón tak i Norové o jistém Max Manusovi. Pro mě zcela neznámá kapitola z druhé světové války a to já vždy vítám. Oba zmíněné filmy, měly trochu problém přetaženosti, ale zde to nebylo do takové míry jako u Dánského filmu. Palec nahoru za výkon Aksela Hennieho...7/10. (17.05.2014)

Odbojová činnost v Norsku stručně a jasně je přesně to, co by nemělo chybět mezi shlédnutými snímky každého zájemce o historickou biografii se vším všudy. Ale pozor, pokud hledáte akcí nabitý snímek, který Vás nebude ani na vteřinu nudit nudným tlacháním, filmu se vyhněte. Je to zkrátka čistokrevné epické drama s prvky akce, ale hlavním tématem je lidský příběh Maxe Manuse. Člověku až zatrne při tom konci, když si uvědomí, co oproti norským válečným hrdinům zkoušeli po válce ti naši. 85% = 4/5 (03.04.2011)

Z filmu jsem v rozpacích. Natočen výborně, sympatičtí herci do jednoho. Bez váhání 4*. ALE nevím jak ostatní, ale já měl celý film problém se orientovat v postavách. Možná když ten film někdy uvidím podruhé tak už se v nich budu lépe orientovat. A pak můžu s klidem zvednout hodnocení, protože tento film si vyšší hodnocení určitě zaslouží. (07.12.2011)

Když jsem tak koukal na třetí sérii Battlestar Galactica, zachtělo se mi popatřit nějaký odbojářský film z druhé světové. I padl jsem nikoli za vlast, ale právě na tento film, anžto jsem si vzpoměl, že před časem jsem slyšel, že Švédové - totiž pardon, Norové (to víte, to už je taková Věc) něco takového točí. Tož, špatné to nebylo, ale válečné kříže, tedy hodnotící hvězdy, to získává spíše za komornější prvky a poukaz na některé morální aspekty odboje (třeba když po útoku na lodě je v přístavu zastřeleno několik dělníků, zatímco odbojáři slaví). Akční scény bohužel působí i přes slušnou technickou stránku trochu naivně, např. ta naháněčka mezi motorkou a kolem, kdy střelec z mg-34 Manuse netrefí, zatímco on stengunem kulometčíka ano střelbou naslepo dozadu (jeden norský list to v recenzi popsal jako "norský Rambo", tak daleko bych ovšem zas nešel). Ostatně celkově na mě okupace působila dost mírně, třeba v porovnání s tím, jak je líčena atmosféra protektorátu v Atentátu. Nutno říct, že se objevilo pár kritických historických hlasů, norský vojenský historik Lars Borgersrud (nutno dodat, že je prý považován za kontroverzního) např. tvrdí, že Manus ve skutečnosti v Zimní válce vůbec nebyl na frontě. Na druhou stranu při prvním útěku z Norska Manus prchal přes Švédsko a SSSR, těžko říct, jestli z toho něco dovozovat. Takže nakonec ano, slušný film na jedno podívání, ale např. zmiňovaný Atentát je o dost výš, i holandská Černá kniha se mi líbila víc, byť je někdy její akční stránka ještě nevěrohodnější. Ještě budu muset dát konkurenční dánský Plamen a Citron a hlavně Armádu stínů. (30.10.2011)

Těhle filmů z historie jsou kvanta a tenhle spadá do nejvíc zastoupené kategorie těch čtyřhvězdičkových. Těžko říct, jak natočit historický "podle skutečné události," film, aby to bylo něco víc (Schindlerův seznam?), než velmi slušná 80% záležitost. Nicméně, Aksel Hennie, muž malých rozměrů, ale velkého hereckého umu, je největší tahák a zároveň tahoun, hlavního hrdinu nemohli vybrat lépe. Další norský výkvět mu zdatně sekunduje (utkvěl mi Christian Rubeck, Nicolai Cleve Broch a Knut Joner, bratranec slavnějšího Kristoffera). Je to napínavé, dobře zahrané, zajímavé historicky, akční... Film sráží prostě jen to, že s ničím novým na poli zfilmované historie nepřichází, ale co tady furt vymýšlet, že... Za mě palec nahoru. (09.01.2017)