Max Manus

Kto by to povedal, že dvojica Ronning a Sandberg natočia vojnový film s výbornou výpravou, dopre napísanými a zahranými postavami, ktorý nebude mať nič spoločné s ich hollywoodskou prvotinou Bandidas? Max Manus je výpravno historickým dielom. Sledujeme vojnové obdobie vo Švédsku, kde sa formuje odboj vedený práve týmto národným hrdinom. Film sa nesnaží o lekciu z dejepisu, ako sa to podarilo tohtoročnému Lincolnovi. Jedná sa skôr o osobitejší film snažiaci definovať dobu a tých pár ľudí, ktorý v nej žili a bojovali za svoje ideály, než vyslovene o moralistický film. Ale aj tak tomu chýba určitá dravosť, výraznejšie napätie a epickejšia scéna. Čo je škoda, lebo epických záberov je tu dostatočne. Nie je to výborný film, ale má mnoho pozitívnych a zaujímavých scén a hlavne výbornú dobovú atmosféru. Dospelejší film, na ktorý sa dobre pozerá aj keď neponúkne nič nové. (06.02.2013)

Norský odboj proti německé okupaci a jeho hlavní hrdina Max Manus. Mladý, nesmírně odvážný a statečný muž velí celému norskému odboji. Příliš se neřídí příkazy z vnějšku, ačkoli jsou cvičeni i ve Skotsku, kde v exilu sídlí norský král. V Norsku provádějí zejména sabotáže a výbuchy lodí, potom vždy na chvíli prchají do Švédska. Ale Gestapo nespí a odbojáři jsou postupně likvidováni. Přežije jich jen hrstka a po válce mnohé z nich čeká další rozčarování. (11.06.2017)

Je naprosto neomluvitelné pokusit se natočit film o národním hrdinovi, když na natáčení neumíte sehnat peníze. Musíte se potom vyhnout veškerým akčním scénám, tudíž přijdete i o napětí. Přesně tohle se stalo snímku Max Manus. A vrcholem všeho je závěrečná projížďka, kde bylo třeba ušetřit i na komparzu a tak byl nahrazen gumovými panáky. Film postrádá nejen napětí, ale postavy jsou i neživotné a nelze se s nimi ztotožnit. Tragická filmařina. (13.12.2018)

"Když jsi dokázal potopit Donau, sejdeš teď se mnou i tyhle schody". Je po válce a Max s nervy nadranc sedí opilý v místnosti a připíjí si na vítězství se svými mrtvými kamarády. Přežil. Proč, když nemá už pro co a koho žít? Tvrdá norská škola, z dnešního pohledu možná příliš sentimentální až patetická, ale dle mého přesto tvrdá. U nás v Protektorátě to bylo daleko daleko horší. Naši parašutisti to nepřežívali a podpora obyvatelstva byla díky dobré práci Gestapa také menší. Přesto bych si přál, aby i u nás vznikaly filmy o našich hrdinech, tak dobré jako Max Manus. Je dobré mít své hrdiny a ti naši (ti ze západní fronty) si svých 15 minut slávy jako Manus rozhodně neužili. 90% (17.11.2011)

Velký norský hit je svižně odsýpající žánrovkou v hollywoodském stylu, ale bez otravného patosu a pitváním se v psychologii. Nic, co by zůstalo v hlavě delší dobu, ale je příjemné zjistit, že na severu umí točit stejně efektně jako Amíci. V Norsku se evidentně žánrové kinematografii daří a je škoda, že si Max Manus nenašel cestu do českých kin. (22.07.2009)