Muž v povětří

Jeden z těch slabších filmů s Vlastou Burianem, ovšem na dobu, ve které vznikl, ještě docela únosný (zejména v porovnání se Slepicí a kostelníkem). Herecká sestava, která se zde sešla, je opravdu skvostná (v čele s naší nejkrásnější princeznou Alenou Vránovou) a agitace je zde docela umírněná až upozaděná. Škoda, že samotný děj je celkem o ničem a je v podstatě zacyklený a s od začátku předvídatelným koncem. (DVD) (24.12.2013)

Popularita Vlasty Buriana i přes nucenou pauzu musela být veliká, z toho důvodu se ho filmaři zřejmě snažili procpat i do soudobé produkce padesátých let. Role bláznivého vynálezce však nenabízela výraznější příležitosti a hrát ji mohl v podstatě kdokoliv. Jen v mihotavých okamžicích se vrací král komiků, ale divákovi naskočí spíše známá scéna z jeho klasických komedií. Pohled na Vlastu Buriana působí smutně a má ryze historickou hodnotu. Totéž se dá říci o Růženě Šlemrové a Haně Vítové, které se loučily s českým filmem. Celkové resumé: ve veseloherní produkci padesátých let příjemné oddechové zastavení s vynikajícími herci, i když v průměrných rolích. (08.09.2003)

Tonoucí se stébla chytá. Komunistickým žalářem zdeformovaný Burian tehdy přijímal sebemenší příležitost získat zpět ztracený potlesk a diváky, nicméně v tomto filmu nebylo čemu tleskat a nad čím se smát. Jen litovat. Koho a co? Zlomeného Buriana, zestárlou Šlemrovou, zatracovanou Vítovou a především scénář bez nápadu. Giganti prvorepublikového filmu odcházejí. Cokoli dalšího výstižně shrnuje původní název snímku. Ticho po pěšině. (04.10.2008)

Je to takový smutný pohled na čtyřiašedesátiletého Buriana, který se na strarý kolena snaží etablovat v komunistickým kýči. Herci se snaží hrát jako ve zlatých starých časech, ale už to nejde, schopní filmaři byli mezitím asi už emigrováni nebo posláni do gulagu. Pro mě byl film zajímavý hlavně tím, jak se tu setkává stará herecká garnitura (Burian, Fiala, Trégl) s nastupující novou generací (Filipovský, Sovák, Hrušínský). (14.10.2011)

Rok po uvedení veselohry „Nejlepší člověk" dostává se na plátna našich kin nový film s oblíbeným komikem Vlastou Burianem v hlavní roli — „Muž v povětří" (natáčený pod pracovním názvem „Ticho po pěšině"). Zatím co veselohra „Nejlepší člověk" se odehrávala kolem roku 1900 v poklidném městečku Pětice, je dějištěm filmu „Muž v povětří" sice také poklidné městečko, Krásnov, vyhlášený svou pohodou a klidem, tentokrát však někdy kolem roku 1955. Společného mají tyto dvě nenáročné veselohry s Vlastou Burianem ještě více, především hlavního hrdinu. V „Nejlepším člověku" se shluknou nakonec události kolem poštmistra Plíška, v „Muži v povětří" je rozuzlení všech příhod v rukou „zneuznaného", ale přece oceněného vynálezce Silvestra Čápa. Film „Muž v povětří" byl natočen podle námětu Vladimíra Kabelíka a podle scénáře Vladimíra Kabelíka, Jiřího Karáska a laureáta státní ceny Josefa Macha. Režisér Miroslav Cikán natočil po r. 1945 jen dvě veselohry — historickou komedii „Alena" (1947) a „Páru nad hrncem" (1950). Z jeho posledních filmů nejúspěšnější byl film „O ševci Matoušovi" (1948) podle románu Antala Staška, „Boj sa skončí zajtra" (1951), za který získal státní cenu, a detektivní příběh „Na konci města" (1955). Kameraman Jaroslav Tuzar, laureát československé a polské státní ceny, pracoval s režisérem Cikánem na filmu „Případ Z 8" (1949). Československou státní cenu získal v r. 1952 za film „Vstanou noví bojovníci", polskou státní cenu za spolupráci na filmu „Chopinovo mládí" . Hudbu k filmu „Muž v povětří" složil Jiří Fiala, který je autorem hudebních doprovodů k filmům „Nadlidé" (1946), „Polibek ze stadionu" (1948), „Muzikant" (1948), „Žízeň" (1949), „Zvony z rákosu" (1950). Vlasta Burian hrál po r. 1945 ve filmech „Slepice a kostelník" (1951 — Kodýtek), „Nejlepší člověk" (1954 — Plíšek), „Byl jednou jeden král" (1955 — rádce Atakdále). V r. 1953 byl uveden střihový film ze starších filmů s Vlastou Burianem „Kolotoč humoru". Filmový přehled 1/1956 (06.12.2009)