Paříž

Paříž je vynikající snímek z poslední době populární kategorie film-mozaika, originální zejména svým dramaturgickým (nikoli ovšem tematickým) pojetím. Osudy hrdinů jsou zcela nenásilně, nicméně velmi promyšleně proplétány - spíše však plynou paralelně vedle sebe, a ukazují, jak se s obdobnými životními problémy (ne)dokáží vypořádat diametrálně odlišné, ve všech (či alespoň skoro ve všech) případech však precizně psychologicky vykreslné postavy. Svět Paříže se nepodobá například světu filmu Babel, kde všechno se všem souvisí a všechny příběhy se nakonec spojí, aby tlumočily autorovo životní moudro. Paříž je film demokratický a dialogický, nenabízí univerzální recepty. K tomu pomáhá i vynikající hudební složka: Každá postava ve filmu žije svůj život v odlišném hudebním stylu - jedna pohlíží na svět jako na cool jazzovou skladbu, druhá převážně vnímá okolí jako melancholickou orchestrální symfonii. Paříž je film inteligentně vtipný, nepodbízivý, současně obecně přístupný a srozumitelný. Mně to stačí. (13.07.2008)

Lepších 70%. V podstatě se to mohlo jmenovat jakkoliv - Praha, Madrid atd. Myslím, že návaznost na město Paříž, jako takové byla minimální. Každopádně se jedná o velice zajímavý snímek. Především svou atmosférou. Má ji takovou milou, příjemnou, pohodovou a tak celkově líbivou a zajímavou. Co se týká děje, tak ten se skládá z jedné nosné linie a několika vedlejších. Každopádně kromě jedné byly ty vedlejší příběhy nepodstatné a téměř nemusely ve filmu být. Ale nevadily a nerušily. Každopádně hlavní dějová linie není až tak propracovaná, jak by být mohla, není tak emočně silně vykreslená, jak by se možná slušelo. Takže kolem a kolem, příběh je takový standard. Každopádně mírný nadprůměr z filmu dělá především ta atmosféra, jejíž charakteristiku nedokážu správně pojmenovat a identifikovat. Prostě příjemný snímek. Howgh! (09.03.2011)

Kamera, střih, hudba, to vše už během prvních minut dává jasně najevo, že tohle je francouzský film. Se všemi svými klady, ale bohužel také zápory. Přes poněkud disharmonický střih je to poklidná, pro někoho možná až utahaná a nezajímavá koláž banálních osudů, které mají sdělit, že v Paříži žijí lidé, kteří všichni mají nějaké ty trable. Nejčastěji srdeční. Někteří doslova, jiní v přeneseném smyslu toho slova, což znamená že milují někoho kdo je nemiluje, jsou milování někým koho nemilují, nebo naopak nejsou milováni i když by chtěli nebo nemilují a tváří se, že nechtějí, byť v koutku srdce vlastně chtějí. A i když je to tak v každém koutu světa, tak Paříž je Paříž a tam je to vždycky něco extra. Je to chápavě lidské, pomalé, poklidné a občas až melancholické, na druhou stranu to bohužel nedrží tak pohromadě jak asi mělo. Některé postavy jsou odbyté, některé naznačené motivy se cestou ztrácejí (bohužel ty nejslibnější), místy je to poněkud křečovité, a taky uspěchané, protože na pořádné vykreslení není čas ani prostor. Některé scény a motivy jsou zcela zbytečné a postradatelné (například celá ta podivná a zdlouhavá exkurze po skladech, která je ve výsledku o ničem), jiné pro změnu nedotažené a přestože by zasloužily mnohem víc prostoru nedostanou ho, takže působí jako zahozená a promarněné šance. Přes všechny zápory ovšem nakonec lehce nadprůměrné, zejména pro milovnáky Paříže a specifik francouzské kinematografie. (17.02.2017)

Filmů s námětem města Paříže je spousta, a pokud se nějaký takový naskytne v mé blízkosti okamžitě jdu do něj. Paříž se povedla. Trochu delší na můj vkus, ale když se na to člověk dívá od 2:00 do 4:00, tak by asi neměl kritizovat. Jako příběh jednoho Pařížana bych tento film neuvedla, předně proto, že pokud by to měl být skutečně příběh ústřední postavy, která sleduje dění kolem, chybí tomu kontakt opravdu se všemi, kteří ve filmu vystupují. Je to příběh spousty Pařížanů, kteří remcají na svůj život a přitom ho mají vlastně takový rádi. Je to příběh spousty nešťastných mužů a trochu šťastnějších žen. Příběh hledání sebe sama, odvahy a lásky. Vše v nezaměnitelné atmosféře upovídaného, uspěchaného a otevřeného města, ve kterém jsem ještě nebyla, ale díky filmům jako byl třeba tento jsem mu zase o krůček blíž. (06.04.2009)

Samozřejmě, že je to nuda k posrání..navíc v kině byla taková zima, že kdyby začalo uvnitř sněžit, do konce filmu bych ukoulel čtyři sněhulaky!! Kdo čeka čekání na smrt, smrt, sex, znovuzrození, bude se tetelit blahem, já jen čumim jako vůl, na co jsem to zase vlezl!! Všechno zachraňujou super herci, jinak je to ABSOLUTNÍ sračkojidní blábol ze života, takových jste viděli miliony!! Jednou větou: Na filmu jsem byl totálně omylem, raději žíte svoje životy!! (29.10.2008)