Jak vycvičit draka

Přiznám se, že jsem zde kdysi měl dosti nenávistný komentář, ve kterém jsem do Draků nasypal co se do nich vešlo. Od jasné kopírky od Avatara, přes vykradenou hudební složku atd. Jenže člověk míní a život mění. Jak vycvičit draka, obstál ve zkoušce času. Krásné dobrodružství o klukovi, kterému dává přátelství s Drakem možnost vyspět. 80% (10.12.2019)

Po skončení jsem si musel zkontrolovat rodný list, abych se ubezpečil o tom, že je mi tolik, kolik mi je, neb jsem se utvrdil v tom, že jsem evidentně lehce zesenilněl, když jsem s dojatou slzou na krajíčku toužil také opatřit si svého vlastního černého draka, který plive navlas stejnou kanonádu jako ‚plazma gun‘ z Dooma III, a má vyrenderované tak smutné oči, že mě to bralo za srdce celou stopáž. Nemá to úplně dokonalou animaci, ani příběhovou linku, ba co víc, ve dvojrozměrném světě to příliš táhne oči tam, kde si diváci v kině s brýlemi blaženě vzdychali, ale sakra… má to momenty, které děti nepoberou, vtipu přehršel, parádní Powellovu hudbu, a apokalyptické finále jak z lepšího RPG-čka. 4 a ½. (14.10.2010)

Avatar pro mladší publikum, jinak se to popsat nedá. Jako kdyby Dreamworks koukali Cameronovi, při tvoření svého doposavaď nejlepšího díla, přes rameno. Je tu velká láska (samozřejmě v mezích ratingu), fantastické lety na šupinatých plazech, hlavní hrdina je sympaťák na druhou a celkový dojem pak krásně dokresluje hudební doprovod Bourneova skladatele. Ano, je to klišé jako řemen, ale ještě doteď nedokáži ten omamný pocit z vod třetí dimenze dostat z hlavy. (26.03.2010)

Stydím se za svůj skeptický přístup k tomuto filmu, ale byla to taková nádhera, až mi srdce plesalo. A to i přes poněkud odlišně pojatý vzhled draků, než jaký mám ráda. A i přes to, že hlavní postava mi po dost dlouhou dobu lezla na nervy. Ale rozhodně jeden z těch lepších animáků, co jsem kdy viděla. Některé scény mohou směle konkurovat pixarovkám apod. Škoda jen toho finále, kdy se tak dlouho čeká na nejmasakrálnějšího draka a ona je to pak taková létající želva. (23.12.2010)

Jak vycvičit draka je jeden z mnoha animáků, který sází na líbivost dokonalé animace, sympatičnost hlavních hrdinů (pozn. redakce - vhodněji řečeno psích očí, které tady patřili právě drakovi) a primitivních vtípků, které mladé pobaví (pozn. autora – bohužel do této kategorie se stále zahrnuji i já) a dospělé neurazí. Děj předvídatelný ale rychle plynoucí a závěr díky bohu končící happy endem. Nic co by zdatné pohádkáře, kteří mají již něco zkouknutého, nějak ohromilo, ale jistě pobavilo. Autor sází na jistotu a ta se mu vyplácí. Naštěstí já nejsem zdatný pohádkář, ale vysoce závislý až do morků kostí, takže mě dráček Bezzubka dokonale odrovnal. Důkazem může být fakt, že asi není příliš normální, když desetileté děti s radostí odcházeli z kina a jednadvacetileté slečně bez dechu, se slzami v očích ale s úsměvem na rtech, musel z kina pomáhat její též dojatý přítel. Chci tím jenom říci, že pokud máte stejnou závislost jako já, jistě se Vám animák bude líbit. Pokud máte jiný názor než já, nechci ho ani slyšet, jinak moje infantilní stránka bude kolem sebe házet věcmi! :o) A už se těším, až se objeví „Jak vycvičit draka“ v mé dětské sbírce :o) (16.04.2010)