Jak vycvičit draka

Popravdě jsme nečekal žádnou slávu, ale je vidět, že predsudky vždy neplatí. Už z názvu se dá vyčíst o co tam půjde a jak to asi tak skončí. To mi neznechutilo podívanou a nechal jsem tento fakt plavat. Přesto se našlo několik věcí, které jsem nečekal. Dostalo se mě vynikající zábavy a vůbec nemůžu říct, že by mě kterákoliv část příběhu nudila. Proto dávám plný počet. (06.11.2011)

Jak vycvičit draka je jeden z mnoha animáků, který sází na líbivost dokonalé animace, sympatičnost hlavních hrdinů (pozn. redakce - vhodněji řečeno psích očí, které tady patřili právě drakovi) a primitivních vtípků, které mladé pobaví (pozn. autora – bohužel do této kategorie se stále zahrnuji i já) a dospělé neurazí. Děj předvídatelný ale rychle plynoucí a závěr díky bohu končící happy endem. Nic co by zdatné pohádkáře, kteří mají již něco zkouknutého, nějak ohromilo, ale jistě pobavilo. Autor sází na jistotu a ta se mu vyplácí. Naštěstí já nejsem zdatný pohádkář, ale vysoce závislý až do morků kostí, takže mě dráček Bezzubka dokonale odrovnal. Důkazem může být fakt, že asi není příliš normální, když desetileté děti s radostí odcházeli z kina a jednadvacetileté slečně bez dechu, se slzami v očích ale s úsměvem na rtech, musel z kina pomáhat její též dojatý přítel. Chci tím jenom říci, že pokud máte stejnou závislost jako já, jistě se Vám animák bude líbit. Pokud máte jiný názor než já, nechci ho ani slyšet, jinak moje infantilní stránka bude kolem sebe házet věcmi! :o) A už se těším, až se objeví „Jak vycvičit draka“ v mé dětské sbírce :o) (16.04.2010)

Já chci domů draka! Toho červenýho zubatýho s dlouhým krkem! Nebo možná i toho modrýho s nafouklou bradou. Nebo... Teď vážně, něco k věci - je to přímočaré a předvidatelné, ale také je to úžasné fantasy v prostředí vikingů (no řekněte, viděli jste už někdy pořádný film o vikinzích?) plné skvělých draků, výborné hudby Johna Powella (dobrodružná nádhera řízlá trochu skotskými a severskými motivy) a skvělých akčních scén. A to jsem to viděla "jen" ve 2D na počítači... (05.05.2010)

Po skončení jsem si musel zkontrolovat rodný list, abych se ubezpečil o tom, že je mi tolik, kolik mi je, neb jsem se utvrdil v tom, že jsem evidentně lehce zesenilněl, když jsem s dojatou slzou na krajíčku toužil také opatřit si svého vlastního černého draka, který plive navlas stejnou kanonádu jako ‚plazma gun‘ z Dooma III, a má vyrenderované tak smutné oči, že mě to bralo za srdce celou stopáž. Nemá to úplně dokonalou animaci, ani příběhovou linku, ba co víc, ve dvojrozměrném světě to příliš táhne oči tam, kde si diváci v kině s brýlemi blaženě vzdychali, ale sakra… má to momenty, které děti nepoberou, vtipu přehršel, parádní Powellovu hudbu, a apokalyptické finále jak z lepšího RPG-čka. 4 a ½. (14.10.2010)

Po tomhle filmu jsem měl velkou chuť si chytit nějakého draka a vycvičit (nejlépe toho největšího). Co může být lepší vizitka pro film? Už nějaký pátek nejsem dítě, ale stejně na mě působila krásná animace i prostředí podmanivě a draci v sobě mají více nápadů, než kdejaké hračky (odkaz na Toy Story 3, pokud to někomu nedošlo;-)). Tomu pomáhá i skvělá hudba a já se jen řečnicky ptám, kdo vymyslel to finále, které mezi animáky nemá příliš konkurenci... (06.02.2011)