Planina v ohni

Réžijný debut výborného scenáristu sa celkom vydaril. Je tu cítiť štýl, ktorý odpozoroval od kolegu Iňaritta. Hlavný rozdiel medzi ich filmami vidím v tom , že Iňarittu spájal a striedal tri zdanlivo nesúvisiace príbehy , kdežto Arriaga vyrozprával jeden príbeh v ktorom striedal časové roviny. Obsadenie, herecké výkony , hudba...to všetko klapalo, ale predsa som sa neubránil dojmu, že filmy od Iňaritta sa mi zažrali pod kožu viac. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (14.01.2011)

Hogo Fogo říkal fuj kolalokově limonádě a já říkám fuj téhle hře na psychologické drama. Nemám nejmenší chuť věnovat takovému konstruktu delší komentář, protože do puntíku přesně to už přede mnou vystihl uživatel Adrian, kterého si dovolím citovat: uhlazený hollywoodský kýč - pěkné pozlátko s minimálním obsahem. Celkový dojem: 40 %. (15.02.2013)

Po trilógii, ktorú spolu splodila dvojka Iñárritu-Arriaga sa páni rozdelili a každý si ide svojou cestou. Očakávania ďalších filmov od oboch tvorcov sú teda na mieste. Ako prvý uzrel svetlo film, ktorý pokračuje v už tradičnej zápletke s časovo zapletenými líniami, v ktorých postavy spája určitá udalosť. Arriaga si vie vždy vybrať ten správny moment načasovania, kedy diváka totálne uzemní pointou a hlavným zvratom. Tentokrát to nebolo inak, akurát to bolo možno trošku viac predvídateľné. Možno aj preto, lebo dej príbehu je trošku jednoduchší ako predchádzajúce jeho scenáristické kreácie. Takže buď mu už dochádzajú nápady, alebo sa len bál, že zvládnuť čosi podobné aj z postu režiséra by presahovalo jeho možnosti. Každopádne režijne takisto nesklamal, aj napriek pomalému tempu má príbeh skvelú gradáciu, podporenú veľmi dobrým výberom hudby a samozrejme hercov. 80%. (03.12.2009)

Prenášať neveru z rodičov na deti nie je najbežnejší druh romantiky. A ani najšťastnejší, keďže vedie do záhuby citov. Príbeh je tak veľmi depresívny, sledovať pár žien, ktoré od začiatku do konca nevedia, čo chcú. Spojenie dvoch (troch) období je celkom jednoduché, nie je to žiadny Babel, pre Charlize vybrali ozaj schopnú mladšiu verziu. Záverečné zhrnutie a precitnutie je pekné, ale nevynahradí málo výdatný zvyšok filmu. (08.01.2015)

- menší spoilerování - Spálené životy jsou film, kterému bych chtěl dát pocitově nejvyšší hodnocení, ale ve skutečnosti to udělat nemůžu. Režisér Arriaga, scenárista všech těch Iñárrituových filmů s paralelními dějovými linkami, které se pak v určitém bodě protnou, vystavěl podobným způsobem i svůj režijní debut. Co se však zprvu zdá být vyprávěním paralelním, to se postupně ukazuje jako příběh o jedněch a těch samých lidech, jejichž osud je vyprávěn záměrně nelineárním způsobem. Tady podle mě vyvstává klasická otázka: Je zapotřebí ten příběh vyprávět způsobem, který nejprve mate diváka, aby mu v určitém bodě připravil wow efekt prozření? Nemůžu se totiž zbavit pocitu, který mi říká, že to je celé až moc velký kalkul a snaha na diváka levně zapůsobit. Zároveň mi to ale k pojetí celého filmu tak úplně nesedí. Příběh sám o sobě je zajímavý a troufám si říct, že by byl ještě působivější, kdyby byl odvyprávěn klasickým chronologickým způsobem. Tvůrci i divák by se tak mohli soustředit čistě na drama uvnitř samotného děje bez odvádění pozornosti zvolenou formou. Ten zoufalý osud všech přítomných postav mi silně připomínal filmy Andreje Zvjaginceva (úvod filmu navíc svojí lokací a náladou připomíná jeho Leviatan) a právě ta všudypřítomná niterná tragičnost je podle mě tím hlavním tahounem celého snímku a je i tím, co ve mně asi ze Spálených životů zůstane. Arriaga má k dispozici výborné herce, ale i mezi nimi podle mě jednoznačně vyčnívá výkon Jennifer Lawrence v jedné z jejích prvních rolí. Elswitova kamera výborně pracuje s lokacemi a jejich vlastnostmi a vhodně tak dokresluje atmosféru vyprávění. Ve výsledku mám tedy Spálené životy tendenci chválit, nicméně zvolená narativní forma je pro mě jediným, ale docela výrazným otazníkem celkového dojmu. I tak je ale Arriagaův režijní debut výrazným filmovým zážitkem. 7/10 (22.07.2018)