Planina v ohni

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)

Na Guillerma Arriagu jde přece jen o jeden z těch slabších a méně působivých snímků. Nevím, asi jsem měla až velká očekávání, čekala jsem možná takovou sílu jako 21 gramů, to se však nekonalo. Někdo by mohl říct, že to je tím, že Guillermovi prostě jen nesedí režisérská židle, ale paradoxně je to právě scénář, který není tak propracovaný. Už poněkolikáté nám překládá několik postav, které se navzájem proplétají a dohromady tvoří mozaiku, kterou divák postupně rozplétá. V tomhle ohledu Guillermo lehce zklamává, protože pointu se divák dozví velice brzy a poté už ho nečeká žádné překvapení a přitom já stále čekala na něco šokujícího. Když ale pominu to všechno, tak jsem si stejně užila výborné drama s výbornými hereckými výkony, za pozornost určitě stojí Jennifer Lawrence, která už zde ukázala, jak talentovaná herečka to je. Film určitě můžu doporučit, jen nemějte příliš velké očekávání. Já si dost možná podkopla nohy sama, ale kvalitní snímek to je. (28.12.2011)

Prenášať neveru z rodičov na deti nie je najbežnejší druh romantiky. A ani najšťastnejší, keďže vedie do záhuby citov. Príbeh je tak veľmi depresívny, sledovať pár žien, ktoré od začiatku do konca nevedia, čo chcú. Spojenie dvoch (troch) období je celkom jednoduché, nie je to žiadny Babel, pre Charlize vybrali ozaj schopnú mladšiu verziu. Záverečné zhrnutie a precitnutie je pekné, ale nevynahradí málo výdatný zvyšok filmu. (08.01.2015)

Tak v duelu Arriaga vs Inarritu z toho vychází nakonec lépe Arriaga. Jeho scénáristický um se nepopře a jeden z mých nejoblíbenějších scénáristů si svůj příběh dokázal ohlídat i na režisérské židli. Doufám, že další počiny bude Inarritu točit opět se scénářem od Arriagy, protože se v Biutiful jasně potvrdilo, že ačkoliv je výborný vypravěč, stavby příběhu není jeho silná stránka. Spálené životy jsou krásný film se silným obsazením, uvěřitelnými výkony a atmosférou, která se line všemi příběhy od již zminovaného scénáristy a debutujícího režiséra. Jedinou výtku bych měl asi k hudbě. Nemyslím si, že je tohle druh filmů ,do kterých by se měl dnes již megalomanský Hans Zimmer cpát :) Santaolla je podle mě lepší volba. (28.08.2012)

Několik velmi silných a upřimných scén, Mercedes-Benz SL 500 a výtečná Kim Basinger. Jinak je to ovšem vcelku dost velký kalkul, neboť střípkovitým příběhům na dlouhou dobu jaksi odzvonilo právě proto, že je v dnešní době používá každý druhý režisér. Zdaleka už to však není tak cool, jako za dob 21 Gramů. Režisér tohoto snímku si to zjevně nemyslí. Podle toho to taky tak dopadlo. Tedy vcelku rozpačitě. Ale jako hodnotný film na sobotní večer určitě ano. Díru do světa neudělá, ale ostuda to také není. (05.12.2010)