Tři životy

Slušně podařená novodobá pohádka o kouzelném pírku, které třikrát vrátilo život spravedlivým a hlavně dobrým osobám. Mezi novými pohádkami určitě patří k tomu lepšímu, co bylo natočeno. Pohádka nenudí ani dospělé. Jen si společně s Fanakem opět kladu otázku, jaký smysl tak asi měla v pohádce scéna s nahatým pozadím hlavní hrdinky? Hudba: Miloš Bok (09.07.2010)

Než začne příště Jirka Strach dělat na dalším filmu, měl by se napřed posadit, vydejchat se a pak se ptát sám sebe: točím pohádku nebo soft porno? Věřím, že by se mu jednou mohla povést dobrá pohádka a nepochybuju o tom, že softporno by zmáknul výtečný. Ale nechápu, proč točit softpornovou pohádku. Už jaksi z principu mi uchází podstata takového počinu. Netvrdím, že pohádky mají být nutně "krásné a nevinné", nebo že se by se mi protivil pohled na macatou prdýlku kovářovic Anduly, ale v případě Tří životů jde jen a pouze o prvoplánovou zbytečnost. Úvodní hromadná soulož ve sklepení hradu je rozhodně největším "What The Fuck" momentem v dějinách české pohádky. Co mi ale vadilo nejvíc, je absence jakéhokoli citu mezi ústřední mileneckou dvojicí. Příklad: Nás pár leží za kuropění na břehu jezera, ona se vzbouzí, líbne svého milého na holé tělo u bradavky a tváří se, jakoby chtěla říct: "Já včera myslela, že mě roztrhneš, ty draku." A pak se jde nahá vykoupat. Zkrátka je tam sex, ale není tam romance. A konkrétně u pohádky bych to chtěl obráceně... (23.06.2012)

Základním kamenem nového Strachova filmu je nutnost uvědomit si, že toto není pohádka... Když na film budete nahlížet pouze jako na odpočinkovou podívanou, nemůže vás zklamat tak jako když od ní budete očekávat pohádkový příběh... Strach umí točit, o tom žádná – lokace i obsazení je perfektní, stejně tak příjemný feeling...ale... dřív než se stačí rozehrát nějaký zajímavý děj, je konec... film uběhne rychleji než divák stačí zaregistrovat cokoliv zajímavého či zábavného... a hudba Miloše Boka v pozadí je opět (stejně jako v Anděl páně) na velmi vysoké úrovni, nicméně do filmu se takřka vůbec nehodí (což je u filmové hudby řekl bych zásadní problém...). Celkově tedy více než rozpačité - **1/2 (22.01.2008)

Pohádky Stracha z poslední doby, to je taková polévka ze sáčku. Jsou celkem chutné, ale přesto na jedno brdo, takové až sterilní, nicméně hlad zaženou a sem tam se najde i nějaký ten knedlíček. O nějaký extra gurmánský zážitek se ale nejedná. S touhle pohádkou je to stejné. Potěšil mně Dvořák v roli důstojníka i přítomnost Molnárové, kterou jsem doposud neznal a která mi ještě před kouzlem velmi připomínala profilem obličeje i copem moji oblíbenou zpěvačku Agnes Obel... Strach si umí vybrat místa pro natáčení a tak co záběr to až kýč. Tu koukáme přes rákosí rybníka, tu na cimbuří zříceniny tu na nastrojené sklepení věznice... Sice tento TV film smrdí korunou, ale zas tak hrozné to nebylo. Už jsme tu měli horší kusy pro naše nejmenší. Takže průměr. Dávám tři životy. * * * (30.12.2014)

Pro mě docela zapomenutelná pohádka. Chápu, že žánr vyžaduje jasně rozlišené dobro a zlo, ale to je vážně nutné, aby záporáci byli schematicky zlí ve všech ohledech? Zajímala by mě hlubší motivace postavy Jiřího Dvořáka, nota bene když takhle zkažený jedinec by se asi sotva spokojil s důstojnickým flekem a proměňováním hodných děvčat v egoistky. (1 261.) (02.01.2019)