Music Within

Jedním okem nahlédnutí do života postižených a druhým okem zobrazení snahy, udělat jej pro ně lepším a jednodušším. A myslím, že se to tomuto snímku povedlo, snaží se nám ukázat, že každý jsme nějaký a svým způsobem i výjmeční. Co se výkonu herců týká, nemám připomínky. A nebo jen jednu a tou je Art, jenž byl famózní... 75% (27.10.2008)

A všichni postižení si byli s těmi nepostiženými rovni a žili v míru a pohodě až do skonání věků… Asi není snadné vyjádřit svou úctu k nějaké osobě bez sklouznutí k tomu nejlacinějšímu kýči. Richard Pimentel je bezpochyby dobrým člověkem, jeho práce pro handicapované přínosná, jeho život fascinující, ale musíme se to vše dozvídat tou nejvíc klišé cestou? Většině filmu zoufale chybí nadsázka a sebereflexe prvních minut, které sice působí hodně „forrestgumpovsky“, ale dokázaly udržet mou pozornost, ba co víc, nedat ani trochu najevo, jak špatný bude zbytek (zhruba od Vietnamu). Nezvládnutá dramaturgie (hlavní děj se začne odvíjet cca po čtyřiceti minutách) je korunována grandiózně trapnou scénou v Pancake House. Něco podobného bych čekal nanejvýš v nějakém Děsném dojáku. Zamýšlená procházka slzavým údolím byla v mém případě pouhým přeletem nad ním. Music Within je jedním z těch povrchních filmů, kde vystupují pouze lidé hodní, anebo hloupí. Toho nejhodnějšího zde ztvárnil bezvýrazný Ron Livingston, jenž navíc neprochází v průběhu let výraznými fyziognomickými proměnami, takže ve třiceti vypadá takřka totožně jako v padesáti. Kdybych šel ještě víc k jádru věci, selhává samotný nápad zfilmovat život tak silně ovlivněný Vietnamem, neboť, co si budeme nalhávat, Vietnam je pasé. A jako jednomu z mála amerických dramat posledních let tomuto vážně nevěřím, že měl současně reflektovat situaci v Iráku a Bushovu politiku (nebylo by totiž vůbec jasné, jestli „Bush ano“, nebo „Bush ne“). Bez poskvrny nakonec zůstane asi jenom ta hudba, sice nevhodně využívána, resp. nadužívána, ale valí. Valí a všechno ostatní nechává daleko za sebou. 40% (14.03.2010)

Jediné, co jsem si z filmu odnesl je poznatek, že Michael Sheen je chameleon a určitě o něm v budoucnu uslyšíme čím dál tím víc. Jinak mě nesmírně iritovaly ty jeho sympatické hlášky typu "nemám v tom vozíku velký zadek?". Film je až vlezle korektní a opravdu mě kromě Sheena nic nepřekvapilo (Ron Livingston je v kontrastu s Sheenem pouze nezajímavý přicmrndávač). (22.03.2009)

Velmi dobrý film o tom, jak těžké je být handicapovaný a ještě těžší si jako handicapovaný sehnat práci. Film vypráví osud muže který se sám handicapovaným stal, překonával obtíže a posléze se rozhodl uplatnit se v podporovaném zaměstnávání. Což mezi sedmdesátými-osmdesátými (ke konci i devadesátými) léty nebyla běžná a lehká záležitost. herecké výkony jsou více jak dobré, po scenáristické stránce se taky tváří vše v pořádku, jen ke konci opravdu film sklouzává z dobrého počátečního tempa k jistému stereotypu. (Dávám pět hvězdiček jakožto člověk zasažený problematikou speciální pedagogiky, obecněji by to byly spíše hvězdičky čtyři.) (17.07.2008)

Docela silný snímek, který řeší nejednoduché téma. S některými věcmi jsem zde zcela souhlasila s některými ne. Ono je to složité, rozhodně si taky myslím, že postižení by měli mít stejná práva jako každý jiný, ale občas to tak prostě nejde. Příklad z tohoto filmu Mike bych popravdě taky nezaměstnala v žádné práci, ne proto že byl postižený ale vzhledem k jeho povaze, která tím byla způsobena a spousta dalších podobných příkladů. Zas na druhou stranu, kvůli tomu, že má někdo obrnu a tím pádem prostě vypadá a chová se než jiní, ho neobsloužit v restauraci je pěkná hnusárna. Jak jsem řekla nejednoduchý problém, ale film byl skvělý. A teda Michael Sheen to sehrál naprosto fantasticky. Například po roli lycana v Underworld značný rozdíl:) (23.04.2012)