Vicky Cristina Barcelona

Okouzlující kříženec Woodyho a Pedra a nikdo se mi to nepoukoušejte vymlouvat. Úplně stačí, že bych se týhle charakteristice sama předem vysmála jako něčemu zhola nemožnýmu, ale JE to tam - zamotanej příběh, každej s každym to buď dělá nebo dělat chce, výčitky svědomí se střídaj s odvahou bláznů, myšlenkový pochoďáky s motivem kytary, křehký lidský nádobí a vášně, to celý rámuje ironická grimasa. Abych nezapomněla ... Bardem, Cruz ... další z ingrediencí, co můžou za henten afrodiziakální zážitek a moc pěknej film, 4,5 *. (20.11.2008)

Scénář: Woody Allen .. Seňor Allen vztahům stále rozumí a má k věčnému tématu lásky a sexu pořád co dodat. Evropa je už po čtvrté svěží změna, ze série evropských allenovek, kdy byl s každou další lepší a lepší, ta nejlepší. Tentokrát boduje sluncem zalitou Barcelonou a okolím plným památek. Prostředí znatelně zvýrazňuje hřejivým žlutým kamerovým filtrem. Srdce zahřeje i čtveřice hereckých představitelů, kde vedle tradičně hloupé a neurotické (postavy) Scarlett Johansson září a (mě osobně) uchvacuje Rebecca Hall, ty doplňuje šarmantní cvok Penélope Cruz a bohémský Javier Bardem (ani nepotřeboval k podtržení výtečného výkonu nějakou rapidní změnu účesu:-)). Hlavní devizou je však scénář, psaný s lehkostí a vyzrálostí silného tvůrce. Od vypravěčského uvozování (které, pro punc dokonalosti, měl namluvit sám Allen) přes milostné i komediální situace po dialogy. Vicky Cristina Barcelona je film, který mě mnohokrát a zcela upřímně rozesmál, bavil a jak už to u letních dobrodružství podobného ražení bývá, mi nedal jasnou odpověď, zda dané východisko je to nejlepší… K režii netřeba mít výhrad, žánrově se drží stanovených mantinelů a byť by jisté situace mohla zavalit nefalšovaná tragika, jde především o chytrou, temperamentní zábavu. ___ Woody Allen se již sice evidentně poohlíží po zpáteční letence do New Yorku, ale přál bych si ještě zastávku, nejlépe někde ve Francii, než bude následovat další óda na domov, NY sladký domov. _ 90%. (25.10.2008)

Jsem velmi zklamaná. Takoví skvělí herci, tak atraktivní prostředí, a stejně se nudím jak bič celou dobu. Vše ve filmu je jaksi předvídatelné a plytké, není to ani tajemné, ani vzrušující, ani zábavné. Žádný z motivů není doveden do konce. Jedině svěží hudba mě dokázala jakž takž udržet mimo kóma, do kterého jsem se během sledování postupně dokázala. (08.02.2011)

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)

Woody nikdy nebol moja čaša vínka a ani tento film mi neposkytol silnejší divácky zážitok. Herecké výkony mi prišli občas mimo (hlavne Rebecca Hall), atmosféra ma nebrala a voice-over ma iritoval. Napriek tomu musím dať vysoké hodnotenie, pretože ten film, hoci sa tvári ľahko a odviazane, je vlastne veľmi múdry a prešpikovaný životnými skúsenosťami a "znalosťou ľudí", no zároveň nementoruje a nedáva svoju vrstevnatosť okato najavo. Je to veľmi zrelý počin skúseného, osobitého filmára, ktorý sústredene podáva presne to, čo nám v tejto etape svojej tvorby chce povedať. To absolútne uznávam, aj keď to vlastne nie je to, čo som chcel práve počuť. ;-) (19.02.2009)