Vicky Cristina Barcelona

Hmm, nechal sem se pěkně nachytat, prej že to má bejt komedie, hmm, buď má Woody Allen skrytej humor a musí se to někde zapnout jak skrytý titulky, nicméně hledal sem marně a nebo to je prostě jen další Allenova vztahová dramatická ukecaná vyprávěčka o ničem. Musí se ale Allenovi nechat, že vztahy umí nastínit fakt dobře, ale mě to prostě nic neřikalo, bylo to takový nijaký, bez jiskry a bez pořádnýho nápadu a já to jen sledoval aniž by mě to nudilo a nebo bavilo (15.01.2009)

Přenádherná letní romance, které nechybí absolutně nic! Podobný pocit jsem měl naposledy při sledování Dobrého ročníku od Ridleyho Scotta. Woody Allen opět dokázal, že je osobitý režisér a mé očekávání naplnil více než vrchovatě! Za mužského představitele nemohl mít Allen lepší výběr než Javiera Bardema, který svými španělskými kořeny a temperamentem dokonale zapadl! Co se týče ženského tria Scarlett Johansson, Rebecca Hall a Penélope Cruz tak všechny obstály na jedničku, obvzláště Penélope Cruz. Myslím, že tato romance musí ohromit každého a neříkám, že každý musí dát pět hvězdiček, ale rozhodně to za shlédnutí stojí..... (25.12.2008)

Pohodová přehlídka sexy žen a španělských památek, která ze mě ale vyprchala až příliš rychle. Woodymu nečiní problém nadhodit zajímavé téma a představit vám sympatické postavy, ale tentokrát se mu nezdařilo předat nějaké vyšší poselství, o kterém byste přemýšleli cestou domů. I když se snaží pohlédnout na ohraná témata z nové perspektivy, nakonec mu jeho příběhy vyšumí do ztracena a vy zjistíte, že se pod povrchem vlastně neskrývá nic moc nového. Kdyby dal Woody víc prostoru Rebecce Hall, jejíž postava je zdaleka nejzajímavější, lepé zapracoval Penelope Cruz (V každé sudé scéně svině a v každé liché milá holka? Eh?) a nebál se v závěru přitlačit na pilu, možná by se dalo mluvit o tom, že je zpátky v plné síle. Takhle je Vicky Cristina Barcelona jen fajn filmem, který se starým dobrým časům občas blíží, ale jako celek zdaleka nevytěžil Woodyho potenciál. 7/10 (23.10.2008)

Woody se po krimi Match Point a veskrze průměrnému Sólokapru vrací pomalu ale jistě do starých kolejí (i když New York vystřídalo opět jiné město, tentokrát Barcelona), teď už jen zbývá obsadit se do jedné z hlavních rolí. Zde je však jeho absence jen ku prospěchu věci, nevím jak by roli Javiera zvládnul :P Ten samotný potvrzuje status jednoho z nejnadanějších evropských herců a když na plátně vybalí tu svou španělštinu, je radost jej poslouchat. Jeho roli jsem mu záviděl jako v poslední době nikomu jinému, být na plátně s trojicí tak nádherných žen, jakože Scarlett Jonahsson, Rebecca Hall a Penélope Cruz určitě jsou, je snem snad každého milovníka dobrého filmu a krásných žen, kór když jde o film tak naplněný romantikou a erotickým dusnem. Nevím zda šlo přímo o komedii, protože jsem se při sledování mnoho nenasmál, ale pokud to Woody myslel jako satiru na pohled člověka na život v katalánsku jako na bezproblémové relaxování v teple, jízdě v kabrioletu a každodennímu konzumování vína, dobrého jídla, společnosti krásných žen a free stylu života, tak se mu to povedlo na výbornou. PS: Nevím jak jiným, ale mě Penélope přišla příšerně hysterická a její výkon tentokrát zaváněl přehráváním, ale proti gustu... (09.02.2009)

Ať už si o sobě myslíš, že máš sám sebe přečteného nastokrát zleva, zprava, seshora i odspodu, že máš ve svých touhách, stanoviscích a cílech jasno tak dokonale jako nikdo druhý, že tvé ideály a přesvědčení jsou ty nejpevnější a nejvytříbenější pylony jistoty držící klenbu životního chrámu, nebo je tomu právě naopak a patříš do skupiny lidí, kteří se nechávají unášet fluidním prostorem svobody na hony vzdálený od chátrajících přístavů zaplněných přízraky obyčejnosti, do té skupiny lidí, kteří jednají impulzivně po vzoru nepolapitelných snílků, děsíce se trvalých závazků a vychutnávajíce si žití plnými doušky hedonismu, Woody tě se svojí uvědomělou (a drze snobskou) autorskou bilancí provoněnou jihoevropským kouzlem "dolce far niente", zalitou krev burcujícími slunečnými paprsky a rozkolébanou uklidňujícím rytmem španělské kytary za kontrapunktu nočního klevetění cikád (i bez), přesvědčí, že jakékoliv charakterové škatulkování je absolutně zbytečné a zhovadilé, protože v životě není jistější nejistoty než hluboké nejistoty z jistoty a neukojitelného hledání ztraceného času - destruktivního i povznášejícího zároveň. Rej herecký, intelektuální i autoreflexivní. Na "milostné psaníčko", které koneckonců je a není pouze exhibicí krásných tváří ve stínu španělských památek, to není špatné, ne? :) (19.02.2009)