Víno roku

Odsýpalo to až děsivě pomalu... Hippie doba je dost v kontrastu s francouzským snobstvím... A stejně si dodneška frantíci myslí, že mají nejlepší víno... I když je pravda, že taky nesouhlasím s tím, že kalifornský by mělo být lepší... Proto jsou mi ve vinném ohledu bližší Bobule... Ale v ohledu filmu má asi oproti zmiňovaným Bottle Shock navrch... (27.05.2010)

Kdyby se více věnovali vínu, jeho vzniku a lidem okolo z profesionálního hlediska, a méně do toho míchali prvoplánovou romantiku, udělali by lépe. Alan Rickman a Bill Pulman jsou skvělí jako vždy, ale zato mladí herci jsou nezajímaví, také asi díky scénáři, který jim nedal moc zajímvých scén.Ffilm má své skvělé momenty, ale více těch nudných, okoukaných..po prvním pokoukání jen za 3***. Na podruhé úplně jiný zážitek, ono koukat se na film ve skupince a pak sama je přeci rozdíl. Ten film má v sobě poetiku, stejně jako každé víno. Myslím, že jsem se svezla na vlně a neutopila se pro tentokrát.... "Wine is sunlight held together by water" - krásné....dneska mi to sedlo daleko víc a ty okoukané scény najednou měly i další význam...stačí být naladěn na vinné vlně....4* (23.02.2009)

Kamera sprintuje nad malebnou krajinou zalitou sluncem, vinice nutí k procházce a k přiťuknutí sklenkou dobrého vína. Tady se bude koštovat.. Snímek nás zavádí ke zrodu znamenitého Chardonnay (z roku 1976 a především z Kalifornie), které při legendární soutěžní ochutnávce dle skutečných událostí zabodovalo až v daleké Francii a otevřelo cestu i jiným konkurenceschopným vinařským destinacím. O šíření kalifornských vzorků do Evropy (kde šmakovaly pouze ty francouzské) se toho času postaral jistý anglický znalec vín Steven Spurrier (výtečný Alan Rickman), který nám z buranských zaoceánských vinařů udělal slušné umělce, kterým se dosud zbytek vinařského světa spíše jen vysmíval. Celé to má příjemný vizuál, občas i milou atmosféru a šmrnc, i z drtivé většiny herců sálá slušná porce charismatu.. Jenže.. Některé vedlejší motivy působí zbytečně strojeně. Jsou nám předloženy dosti ploše, takže není divu, že ve výsledku fungují značně klišovitě. Například taková milostná zápletka nedoznívá tak, jak by asi měla/chtěla Kapku moc se tu brblá o životě a hodnotách, jakoby jinde na světě nevěděli, o čem vlastně jsou. A právě v těch nejvážnějších momentech je snímek bohužel nejslabší (a nejvíce se v něm přehrává). Jsem spíš pro lehce prosluněnou atmosféru, které sklenka dobrého moku náramně sluší. Uvolněný styl mi přes všechna pro i proti sedl, každopádně slušné *** jsou tak akorát.. (20.09.2009)

"Víno je sluneční svit zachycený ve vodě." Snad každý snímek o lásce k vínu, tento pochopitelně nevyjímaje, má v sobě takovou dávku laskavosti a poetiky, že i zapřísáhlý abstinent dostane chuť pozorovat čistotu a zabarvení vína v bezbarvé tenkostěnné skleničce, očichat jeho vůni, poválet ho na jazyku a na závěr láskyplně vyplivnout. (13.07.2011)

Ve všech ohledech běžný film. Jeden z mnoha. Přiznejme si, že "skutečná událost", kdy neznámé kalifornské víno porazilo na mezinárodní degustaci francouzské stálice, je příliš banální a na film nestačí. Jeho tvůrci si toho byli vědomi a většinu svých snah proto vynaložili na obšírné představení zúčastněných, vedeni správnou úvahou, že když je pointa jasná předem, musíme si mimořádně oblíbit postavy, abychom si ji s nimi mohli náležitě vychutnat. Skončilo to jen polovičním úspěchem. Film má neuvěřitelnou, pravděpodobně rekordní, HODINOVOU expozici. Ano, celou hodinu trvá, než se přestane plkat o tom, v jaké jsou všichni mizérii, a začne se něco dít. Alan Rickman jako neúspěšný obchodník s vínem, který celou tu degustaci uspořádá, je jednoznačně nejzajímavější figurou ve filmu a jediným důvodem, proč jsem už v polovině neusnul. Je škoda, že má tak málo prostoru na úkor bez výjimky nezajímavých amerických vinařů v čele s ufňukanou primadonou v podání Billa Pullmana. Nicméně po té slabší první části se to přece jen zmátoří a je pravda, že podobně jako třeba v Bobulích se na film díky prosluněným záběrům na vinice pěkně dívá. 50% (04.10.2010)