Oddělení zvláštní péče

Na mě je to velice slabé hodnocení vzhledem k tomu, jaké filmy preferuji. Nicméně zde se nestydím říct, že jsem to nepochopil. A tím nemyslím příběh, ale spíš důvod vzniku tohoto dramatu. V tomto filmu opravdu nelze hledat propagandu a co víc, dokonce mi připadá, že si  zde docela zahrávají s tím, jak to veřejnost přijme. Resp. jak veřejnost přijme benevolentní kurátorky a přátelský systém resocializace bývalých muklů. Dokud jsem toto neviděl, měl jsem dojem, že socialistické zřízení se s nikým nemazlí a obzvlášť ne s vrahem. Měl jsem dojem, že občané žijící v socializmu s omezenými zdroji informací rozhodně nebudou tolerovat propuštěného vraha. Společnost plná předsudků, závisti a strachu izolovaná od západu….Takže zde vidíme pravý opak mých myšlenek - a sice srdečné přijetí a vehementní snahu všech zúčastněných pomoci vrahovi zapojit se opět do normálního života. Dobrá - vražda to byla nechtěná, neúmyslná, náhodná…Ale kde jsou ty předsudky? Co tím teda mysleli? Že to tak chodilo? Že by to tak mělo chodit? Já nevím a popravdě mě to nijak nezaujalo. (28.02.2024)

Chápající kurátorka, chápající parta, chápající esenbák, chápající sousedka. Když někdo seděl, má dostat druhou šanci a až na pár reptalů se o něj v socialistickém zřízení soudruzi postarají a pomohou mu zpět do života. Příběh je vskutku pohádkový, s pohádkovým koncem, ale v podstatě milý a lidský. Navíc je film skvěle obsazený. (21.12.2023)

Sociální kurátorka chovající se jako Matka Tereza, s nekonečnou trpělivostí pomáhající těm, které společnost už předem zavrhla. K tomu pár chlapů, co maj srdce na správným místě, neodsuzující holka od vedle a idealisticky-mravnostní agitka je na světě. Anebo ne? Záleží jen na úhlu pohledu. Já si volím ten, ve kterém jsou postavy tohoto příběhu životné a o jejichž existenci nepochybuji ani v našem reálném světě. Stejně tak ve vyřčených moudrech, které zde zazní, nespatřuji podbízivou prvoplánovost, ale hlubokou pravdu. Protože chci. (12.10.2016)

"Ono je strašně důležitý najít k sobě toho druhýho, aby člověk nakonec našel sám sebe." Empaticky působící Karolína Slunéčková v roli sociální kurátorky je ušlechtilost sama (ač s ní samotnou se život zjevně též úplně nemazlí). Vůbec těch  ušlechtilých je na jednu hodinovou televizní inscenaci až překvapivě hodně. Zjevně si dotyční uvědomují, že "trest je jedna věc, začít znovu je věc druhá…."   (29.05.2023)

Příběh ze života, který platil, platí a platit v budoucnu i nadále bude. Nic než pouhá realita života bez příkraz. Příběh k zamyšlení si všímá nelehkého návratu do života Jiřího Havelky po propuštění z věznice. Není to nic jednoduchého jak s psychického, tak i lidského hlediska. Jak se říká, takový člověk dostává druhou šanci, ale od svého okolí potřebuje, aby mu v tom krapet pomohlo. K prvním životním krokům ho nasměrovává kurátorka, která v rámci možností dělá co může. Tady je to v příběhu ale až moc nadnesené. S dané situace vyplývá, že má prokurátorka k hrdinovi příběhu snad až citový vztah, neb zde dělá něco, co už v podstatě nemusí. Takhle se starat naprosto o všechny, nemá svůj vlastní soukromý život. Ano, jak už napovídá samotná název příběhu, jde o zvláštní péči, ale v tomto případě je realita skutečně jiná. K zamyšlení jsou i chlapi v podniku, do kterého Jiří nastupuje. Jejich obavy z takového člověka jsou zcela přirozené, jen to v takto televizním podání vypadá přeci jen poněkud podivně. I přes tyto neduhy je děj napsán impozantně a do podoby televizního filmu zpracován tak, že od prvních minut zaujme. (28.10.2020)