Precious

„Svoje prvé dieťa som porodila na zemi v kuchyni, kým ma mama kopala do hlavy. TOTO ste mali na mysli, keď ste vraveli, aby som povedala prvé, čo mi napadne?“ Videl som votrelca drať sa naprieč hrudníkom, videl som rezanie v KANIBALOCH, znásilnenie v STRAW DOGS. Ale toto bola stokrát tuhšia káva. Bez cukru, len osem polievkových lyžíc Arabici v omlátenej dvojdecovej šálke, ktorú pred vami kde-to chytal, takže máte veľkú šancu okrem hnusnej tekutiny dostať ako bonus ešte aj žltačku. Šokujúcich zvratov v PRECIOUS bolo v určitej chvíli tak veľa, že som si chvíľu seriózne myslel, že to vypnem a nikdy nedopozerám. (28.05.2011)

První polovina filmu 80%, druhá 40%. Až tak markantně film začne upadávat. Už od samotného počátku jsem měl s filmem veliké problémy, protože umístění děje do prakticky jákékoliv země (včetně té naší) není žádný problém. Ano, Clareece si v životě prožila svoje, ale ta slabá režie prostě nelze přehlédnout. Film nenabídne žádné rozhřešení, nic. Nominaci na Oscary beru jen z rasových důvodů. (07.11.2010)

Silný, až neuvěřitelně depresivní příběh ze země svobody a neomezených možností, zasazen do let osmdesátých, předveden úchvatnými výkony Mo'Nique a Gabourey Sidibe, podpořen hvězdami hudebního světa Lenny Kravitzem a Mariah Carey. Natočen Lee Danielsem, který se nebojí ukázat násilí v nechutné (ne zobrazením, ale vyvoláním pocitu odporu) formě - hod televizí, hod dítětem, znásilnění vlastním otcem a zneužití matkou.. Mohl bych pokračovat, za vše mluví vynucená přestávka na cigaretu. Film se mi (i když jsem se držel asi do tří pětin) nepodařilo přejet na jeden pokus. Vícekrát ne, děkuji. Více na etparadise. (24.02.2010)

Explicitností k velkému umění. A funguje to překvapivě dobře. Silný skutečný příběh obohacený ještě silnějšími hereckými výkony zastiňuje režisérův záměr explicitně šokovat a zároveň dojímat diváky po hordách o životě na dolních stupních společenského žebříčku. Jenže v tomto případě se záměr obrací v pravdu a Precious je vážně docela silné kafe – jak pro notorické plakálky, tak i bezpáteřní cyniky. (08.03.2010)

Past na emoce s návnadou, která láká, potíž je, že jsem trošku rozmlsaná vybranějšími laskominami, takže tentokrát míjím obloukem a odnáším si bez jakékoliv újmy na citech další kousek skládačky, co nezapadá do amerického snu, obohacená pouze šokující novinkou ze vskutku neomezených možností - navzdory pravidelné školní docházce existují v USA inteligentní! studenti, co v sedmnácti neumí číst! Ale! Při troše štěstí na správné lidi není důvod držet se při zemi - zbývá dokončit střední a pak na vysokou, u přívažku čtyř stovek liber živé váhy a dvou dětí, při dočasném pobytu v "domě na půl cesty", se dá mluvit o smělých, nikoli však nemožných plánech, nu a já se divím, že se ještě divím... Zpětně si uvědomuji, že nejvíc jsem se zabavila přemýšlením, jestli ta sociální pracovnice je, kdo si myslím, že je... a byla i s kolegou Kravitzem fakt dobrá :-) (29.07.2013)