Precious

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Veľmi silný príbeh, ktorý nesú herecké výkony, scenár a realistickosť, darí sa mu prenášať všetky pocity z plátna na diváka. Pri Oscaroch som bol síce nahnevaný, že ukradol sošky filmu Up in the air, ale po zhliadnutí musím uznať, že zaslúžene; zakaždým, keď sa dej presunul k Precious domov, hrozne som sa bál čo sa stane a keď dala Precious podržať svojej matke dieťa, bol som napätý viac ako pri nejakom horore. 90% (17.03.2010)

Mať takú mater akú má naša vačica Precious, to nieje najkrajšia vyhliadka do budúcnosti. Zúriaca beštia, ktorá neváha hodiť po dcére panvicu, kvetináč či dokonca televízor z ôsmeho poschodia by si zaslúžila ...no, to nechám na vás. Na druhej strane Precious tiež nieje neviniatko. Nieje najpríjemnejšia, dvakrát chytrá tiež nie a neváha kradnúť porcie pre slony z Mcdonaldu. Ľahký život , ale rozhodne nemá a cení sa snaha zmeniť to. Všetky scény slovnej i fyzickej výmeny s "mamou" sú výborné, neopozerané a asi som divný, ale pre mňa aj vtipné. The best of je scéna kotúľania sa po schodoch a následne letiaci televízor.. Film je venovaný všetkým , ktorý si myslia , že majú ťažký život... Najväčšia chyba filmu je , že sa zbytočne snaží hrať na umenie, miesto toho aby vás ponoril do depky, takže hlavne preto za tri.60%. (05.07.2011)

První polovina filmu 80%, druhá 40%. Až tak markantně film začne upadávat. Už od samotného počátku jsem měl s filmem veliké problémy, protože umístění děje do prakticky jákékoliv země (včetně té naší) není žádný problém. Ano, Clareece si v životě prožila svoje, ale ta slabá režie prostě nelze přehlédnout. Film nenabídne žádné rozhřešení, nic. Nominaci na Oscary beru jen z rasových důvodů. (07.11.2010)

Ach, tá oskarová porota. Znova nám do hlavy tlačí tie silné životné príbehy. Tentoraz prišla na raz černošská tlustoprdka ktorá nemá perspektívu, ale má svoje sny. Znie Vám to ako sračka? To si ešte ale musíte pridať pokusy hudobných hviezd o herectvo. Presne tak. Mariah Carey a Lenny Kravitz nás skúsili dostať svojím talentom. A ako veľký bonus dostanete ten krásny výraz hlavnej hrdinky, ktorý jej vystačil na celý film. Skutočný oskarový skvost ako sa patrí. (19.06.2011)