Mighty Boosh

"The age i lost my virginity, number 43. Shish, bang, boom, bally, bally, boo, boo, number 28. Good people are dicks, number 46". Vidět Mighty Boosh je zážitek. Bomba. Výrazný výtvarný zpracování scén, atmosféra se občas zdá lepší než život, bláznivá imaginace převracející se v zábavnou realitu. Výbornej neotřelej děj a originální zápletky, vtipný dialogy využívající jemný procento trapnosti a jednoduchosti. Jedinečnej videoklip, nadmoderní muzikál. Perfektní soundtrack. Boosh definitivně převracej vnímání humoru. Díky jejich fantazii a jedinečnosti ještě víc vyčnívá plochost a průměrnost masově oblíbenejch komediálních seriálů. Boosh narušej klid a uváděj do něj zástup neuchopitelnejch postav a bohatejch charakterů, který neni možný nemilovat. Boosh vytvářej živoucí legendy, oživujou abstraktní zkurvysyny a nechávaj je přijít až k tobě, dovolujou nahlídnout do Gregovi mužíny. Boosh bez jakýkoliv diskuze transformujou matnost a průměrnost v barvitou energii a záhadnou neónovou atmosféru, nechávaj nás vznášet se kolem měsíce. Potřebuju víc. Jasná je pouze jedna věc, všichni jednou zemřeme. Ale zemřeme doopravdy? "I said good day, sir". (22.02.2011)

Autoři zdejších komentářů s nízkým hodnocením zhusta uvádějí, že shlédli pouhých pár epizod (často jen první, někdy i druhou), a nutno říci, že seriál má opravdu pomalejší rozjezd – správná jízda začíná třetí epizodou. Seriál asi také nebude pro každého, nicméně pro milovníky absurdního britského humoru a/nebo audio/video (pop)artu jde o jeden z nejlepších a nejvtipnějších počinů v historii lidstva. (03.02.2021)

Všichni se shodnem na tom, že tenhle seriál je vážně na hranici mezi geniálností a trapností. Je to celý tak kýčovitý až je to krásný. Vždyť Fielding a Baratt jsou momentálně asi největší surrealisti v komediální branži, a tak je jasný že každej díl vypadá jako kdyby ho vymejšleli na poušti, obklopený levnýma hračkama a komiksama, nadopovaný hodně silným koncentrátem LSD. Je to jako když se díváš na šílenej kreslenej seriál, kterej ale neni kreslenej. A navíc ty výborný písničky! No, z něčeho tak šílenýho se prostě musel stát kult. (26.12.2011)

Zaručeně nejšílenější seriál všech dob. Noel Fielding a Julian Barratt jsou neskuteční pomatenci. Ovšem tohle je jeden z těch seriálů, kde nemá smysl se na něj dívat pokud nemluvíte britsky (trochu v nadsázce - Američan by tomuhle rozuměl asi jako my polštině), protože z titulků (nedej bože z dabingu) prostě tu neskutečnou kadenci vtipů, schovaných vtipů a narážek na všechno možné i nemožné nemáte šanci pochytit. (27.09.2015)

Nevím jak, vážně nevím jak, ale tenhle seriál i přes svojí nestálost nějak funguje. Show totálně random, tak random, že kdybyste do googlu napsali random, nevyhodí vám to výsledky zdaleka tak nahodilé, jako co se děje v Mighty Boosh. Jediná relativně konzistentní postava je Naboo, která také funguje zřejmě jako největší straight man. U ústřední dvojice je sice ono klasické rozdělení na komika a foil, jenže oba jsou hodně posunuti do komické části, kdy Howard Moon by mohl dělat v jiné show klidně komika, zatímco Vince Noir je dotlačený až kamsi do absurdna. Random je na tomhle seriálu úplně všechno, na jednu stranu humor těží právě z oné entropie, na druhou však na ní často klopýtne a proto je i vtipnost nestálá. Z hlediska britského humoru seriál stojí za povšimnutí, jinak je ale asi pro "náročné a/nebo otrlé". (27.09.2012)