Kitaro

To bylo něco strašného.Že mě to netrklo hned...hraná Japonská fantasy...ty tři slova nejdou dohromady!(aspoň tedy pro mne)Nejhorší postavy:Kitaro(hlavní postava),jeho otec(oko s nahým tělem,koupající se v šálku saké...to snad není možný!),krysák(na zabytí),čarodějka(trapná,ošklivá),liščí lidi(či co to bylo) a ostatní obludy.Tento "film"snad jen pro malé děti a i ty z toho možná budou mít trvalé následky. (23.08.2008)

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Tak tohle je taková šílenost, že se ani neumím představit zda by mohl být film dobrý, kdyby byl alespoň obstojně zrežírován. Ač jsem fanda do japonských flmů a zfilmovaných manga obzvlášť, tak tohle jsem opravdu nepobral. Určitě beru k dobru, že se jednoznačně jedná o film pro děti, ale stejně se někdy nelze zbavit dojmu, že sleduji Teletubbies, které zfilmoval někdo pod vlivem LSD. Také myslím, že měli producenti raději zvolit formát klasické animace, protože speciální efekty jsou trsitní, u masek a kostýmů místy dokonce až na úrovni Power Rangers. (08.07.2009)

Literární fantasy nemusím, filmovou jsem ještě dával, ale zlomilo se to nějak po roce 2000. Takže tu filmovou asi jen v mně příjemném japonském ujetém a lehce bizarním stylu. Tohle mě prostě baví. Je to nápadité, humorné, očividně se to nebere moc vážně a některé postavičky (prdící Krysák, Kočka a chodící oko) jsou prostě super. Připadal jsem si, jako když jsem coby dítě školou povinné ujížděl na Opičím králi. (19.01.2023)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)