Nové sčítání hlasů

Musím pochválit přístup Roache za jím zvolenou cestu, že se nesnaží o povrchní ultrarealistické zdokumentování důležitých údálostí kolem přepočítávání, ale nebojí se předvádět stereotypy až karikatury (alespoň z pohledu Evropana) svých hrdinů. Republikání jsou do jednoho představeni jako naškrobení kravaťácký slizáci, kteří se nebojí jít do bojů natvrdo, zatímco "hodní" demokraté oblečeni v ležérních košilích se snaží bojovat s všudypřítomnou nespravedlností. V rámci filmu to působí naprosto přirozeně (nikdo nechce film bez správných záporáků a Tom Wilkinson si svého neskutečně užívá), úplně přehledně a pomáhá dramatizaci děje. Škoda, že ten je právě stále o tom samém, jedna strana něco vymyslí a druhá jim to nemilosrdně překazí - ovšem to nemůžeme dávat úplně za vinu filmu. Čistá práce nejen v rámci televizní tvorby. 80 % (15.03.2009)

Prezidentská volba z roku 2000 mezi G.W.Bushem a A. Gorem patří mezi nejkontroverznější hlasování v historii Spojených států. Film se soustředí na její závěr, dozvuky a patovou situaci ve státě Florida. Samotné volby byly definitivně uzavřeny až po podezřelým machinacích s volebními lístky, až o několik týdnů později rozhodnutím Ústavního soudu. Snímek z produkce HBO umožňuje divákovi proniknout do tajů komplikovaného volebního systému ve Spojených státech. Dozvídáme se, jak flexibilně jsou obě strany schopny pracovat (čti manipulovat) s literami zákona a zároveň je krásně vidět, jak se stávají soudy dvojsečnou zbraní v rukou mocichtivých politiků. Jedinou kaňkou je fakt, že tvůrci kopou za modrý tým. Člověku neznalému tamních poměrů i širších politických souvislostí to brání udělat si objektivní a ucelený názor. Škoda, že se nikdy s určitostí nedozvíme, jak to tehdy na slunném jihovýchodě skutečně bylo. Bůh žehnej Americe, poslední velké demokracii :) (21.09.2013)

Nesmírně strhující "kecací" film, který jsem si užil od první do poslední minuty. Že se autoři tu a tam přiklonili na stranu Ala Gora mi nevadilo ani v nejmenším, protože děj i přesto dokázali po většinu stopáže udržet v neutrální pozici mezi republikánským a demokratickým táborem a divákovi umožnili perfektní náhled pod pokličku oněch slavných voleb. Ano, ano, tomu říkám panečku demokracie. Zlatý náš zastaralý volební systém, napadá mě, když vidím, jak promakané lístky a jak skvělá počítadla hlasů používají v pokrokovém zámoří. Člověk jde volit, má na to jen pět minut, a když odchází od urny, ještě aby se modlil za to, že jeho hlas bude započítán tomu, komu započítán být má (pokud vůbec započítán bude). Docela děsivé. Co se filmu týče, napsán je opravdu velice vtahujícím způsobem a řekl bych, že bude srozumitelný i lidem, kteří o floridském přepočítávání nic nevědí. Zahrán je zrovna tak (Kevinem Spaceym, Tomem Wilkinson a Laurou Dern obzvlášť). Pravda je, že v poslední zhruba čtvrtině začnou neustálé soudní žaloby létající z obou stran trochu otravovat, ale říkám si, že ono to otravné doopravdy bylo, tak co bych rýpal. Čtyři a půl hvězdy. Po You Don´t Know Jack další velký bod pro HBO. (06.02.2012)

Nosný film o důležitém tématu s výbornými herci, ale je na něm hrozně znát, že je to pouze tv film (dnes se tomu říká Netflix originals :D) a v půlce filmu už jsme se hrozně nudili, jelikož tempo povážlivě kleslo. Sorkin by z toho udělal mnohem zajímavější kousek, ale stejně jsem rád, že jsem se přes HBO a Spaceyho dozvěděl něco víc o tomto tématu. (26.12.2023)

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)