Vzpoura v Kautokeinu

Severské drama tak příliš vzdálené tomu co nás neustále obklopuje a tak neskutečně blízké svou opravdovostí lidského zápasu o přežití. Velmi drsné podmínky pro život, výchovu dětí a boj s nabubřelou pýchou, chamtivostí a zaslepeností v podobě zkorumpovaného pastora a obchodníků s alkoholem, muselo stát šílené množství energie a odhodlání. Já se představit, že uprostřed polární zimy jako sama žena sháním rozprchnuté stádo sobů někde po horách a vlastním tělem je chráním proti vlkům, protože mi manžela hodili do chládku za to, že urazil kněze ... nepředstavitelné. Při závěrečné vzpouře, kdy Aslak řekl "jdeme do Kautokeinu" jsem s nimi cítila jak tu bezvýchodnost nad tou donebevolající nespravedlností, tak zároveň jsem měla chuť tu hůl na ně vzít taky. Ale přátelé ... ta hudba, ta HUDBA! (29.05.2014)

Síla filmu tkví v krásném, mrazivě zasněženém prostředí severního Norska a v poutavém odvyprávění skutečného příběhu z roku 1852, kdy se místní obyvatelé Sámové vzbouřili proti úředním norským orgánům kvůli problémům s alkoholem, náboženstvím a korupcí. Díky úvodní vsuvce víme jak celý příběh dopadne, ale i tak mě problémy tamní komunity odtržené od civilizace bavily sledovat, stejně tak i vykreslení charakteristiky jednotlivých postav, jimž docházela trpělivost a vystupovaly tak ze své ulity přirozené mírumilovnosti. Plný počet nedávám jen díky úvodnímu prozrazení pointy, což lehoučce zmírnilo moji zvědavost, jak celý ten hon na čarodějnice dopadne. (30.03.2014)

Prototyp nasíracího filmu nikoliv ve smyslu rostoucího naštvání se na film samotný, ale ve smyslu postupného nasírání se společně s hlavními postavami, což zprostředkovává vynikající emocionální zážitek samo o sobě. Krásná krajina, hudba a velké množství sobích komparzistů se rovněž počítá. Zato božský Nikolaj byl nasazen jen do čtyř scén, aby se s ním příliš neplýtvalo. (16.10.2013)

Paráda! Možná že se jedná o ohraný příběh, kdy se jedinec či malá skupina musí postavit proti vládnoucí vrstvě, ale ten důvod a vůbec zasazení do Laponska poloviny 19.století, dělá z Kautokeino nevšední zážitek. Ačkoliv jsem podobně laděných filmů viděl x, tak si nevzpomenu, kdy jsem měl takový vztek a zarýval si nehty do dlaní. A to mají na svědomí pochopitelně i herci, zejména tolikrát zmiňovaná Anni-Kristiina Juuso. Za tenhle výkon byl po právu oceněná. Ony možná táhnou jiná jména, zejména Coster-Waldau a Michael Nyqvist, ale ti se tu vlastně jen mihnou. Další severská věc, která je u nás neprávem naprosto opomíjená. 90% (16.12.2012)

Obsahuje možné spoilery!!! Na tenhle film jsem narazil v profilu uživatele Petra Pana a po přečtené obsahu jsem se rozhodl,( což je pro mě dost neobvyklé), že si ho pustím, v co možná nejkratším termínu. Moc rád bych mu touto cestou poděkoval za skvělý tip, ale bohužel, snad někdy jindy :-) Asi nejvíc mně vadil fakt, že někdo, kdo pije jako duha, se jako zázrakem kouzelného proutku obrátí na víru a začne abstinovat, kdyby to byl jeden člověk, mávnu nad tím rukou, ale když je to půlka chlapů, to je moc i na mě. Kromě Michaela, v jeho bohužel velmi krátké roli, mně vadili snad všichni herci, což nezachránil ani rozený "lotr" Nikolaj v roli (světe div se) pátera! Špatné masky, ty už jen celkově potvrdily můj hodně nevydařený dojem z tohoto filmu. (11.08.2014)